Co Vás přivedlo k fotografování?

Kamarád, který mi kdysi zkazil fotky z dovolené. Tenkrát jsem se rozhodl, že si další budu dělat už raději sám. Hledal jsem si také nějakou zájmovou činnost, která by mi vyhovovala. Vydal jsem se na cestu pokusů a omylů, ale nechtěl jsem to vzdát. Přečetl jsem veškerou dostupnou literaturu a poznatky jsem konzultoval s fotografem Jindřichem Schaumannem, který byl tehdy skutečný machr.

Kdy Vás fotografování skutečně chytilo?

Když přišly první úspěchy. Začal jsem vyhrávat regionální soutěže a umístil jsem se v celostátních. Nový směr mi dalo setkání se zapáleným fotografem Vojtou Bártkem, který mě přesvědčil o nutnosti studia na Institutu tvůrčí fotografie, kde vyučovali špičkoví fotografové. Institut tehdy ještě nebyl u Slezské univerzity, protože do jejího vzniku bylo daleko.

Máte dnes nějaké kontakty s Institutem u Slezské univerzity?

Ne, to ne, ale dříve jsem míval kontakty přímo s univerzitou. Dělal jsem asistenta na muzeologii a učil jsem studenty fotografickou techniku. Dnes už to nedělám, ale s některými pedagogy se pořád přátelsky stýkám.

Máte ještě další zájmy?

Hudbu a převážně jazz nebo blues. Rád si občas zajdu do vinárny U Přemka na koncerty špičkových jazzmanů. S chutí si přečtu dobrou detektivku a pokud mi trocha času zbude, strávím ho procházkou v lese. Mám ho však daleko méně, než bych chtěl.

Do divadla si nepracovně zajdete?

Jistě, do divadla chodívám od dětství a ještě mě to nepřešlo. Tohle prostředí má pro mě i po dvaadvaceti profesních letech pořád kouzlo. Zhruba týden před premiérou fotím zkoušky a připravuji plakáty i program. Snažím se přijít také na premiéru, která má svou nezaměnitelnou atmosféru, ale když mi to nevyjde, přijdu alespoň na reprízu.

Herci se Vám fotí asi dobře, ale co herečky?

Pokaždé se snažím zachytit umělce v okamžiku, který vyjadřuje momentální stav mysli jejich postav. V některých chvílích se přímo bojím cvaknout spouští, abych je v hraní nevyrušil. Právě takové snímky totiž mají smysl a divákovi o charakteru ztvárňovaných hrdinů hodně napoví. Je to rozhodně lepší, než kdyby mi herci jen pózovali před objektivem. Rozhodně bych nechtěl dělat módního fotografa, protože takové vyžehlené snímky jsou prázdné a nic neříkají. Barbíny prostě nefotím.

Který fotograf Vás nejvíc oslovil?

Nejvíc Jaroslav Krejčí, který byl dlouholetou špičkou české i světové fotografie. Je mi moc líto, že už nežije. Oslovují mě portréty Antonína Kratochvíla, který teď žije v New Yorku, a rád se podívám také na snímky Vladimíra Birguse, Vojty Bártka a Miroslava Vojtěchovského. Líbí se mi fotografie Jindřicha Štreita, ale odborně je posuzovat nemohu, protože sociální tematika není můj obor.

Jste doma jediný fotograf?

Určitě. Manželka nefotí vůbec a děti se k tomu také nehrnou. Od dcery jsem zatím žádnou fotku neviděl a syn rekreačně fotografuje jen své děti.

Existuje něco, co Vám vyloženě nejde?

V žádném případě bych si netroufl na veřejnosti zpívat. Na konzervatoři jsem měl při intonačních cvičeních dokonce povoleno jen pískání. No vidíte, a dvě moje vnučky chodí na Základní školu Ilji Hurníka a zpívají v pěveckých sborech.

Jak si rozumíte se sportem?

Hlavně s úrazy. Jako dorostenec jsem byl fotbalovým brankářem a dostal jsem pukem do otevřené pusy takovou pecku, že mi vyhodila sanici. Trenér mě položil na lavici a doktor mi sanici přiklekl kolenem, takže povolila a vrátila se do původní polohy. Při fotbalu jsem si zlomil nohu. Z přemíry cvičení na trumpetu mi praskl horní ret a do rány se dostala otrava. Při lyžování mě na rok z provozu vyřadila trojnásobná spirálovitá zlomenina bérce a lýtkové kosti, jednou jsem sebou při chůzi třískl na namrzlém chodníku tak šikovně, že jsem si zlomil zápěstí… A tak bych mohl pokračovat dál.

Do jaké míry Vám ovlivňuje povahu znamení v horoskopu?

To kdybych věděl. Jsem narozený ve Váhách, ale na horoskopy moc nevěřím.

Tak jinak – jste klidný, nebo výbušný?

Jó, dřív jsem býval klidný a vyrovnaný mládenec, ale teď je ze mě vzteklý stařík. Rozčiluje mě nedodržený slib, protože když si s někým něco domluvím, očekávám, že to bude platit i bez několikastránkových smluv. Pokud se spálím, bývám pořádně vzteklý a rozčilení pak v sobě ke své škodě dusím hodně dlouho.

S takovou Vám adrenalin zřejmě chybět nebude.

Myslím, že ho s přispěním některých lidí občas mívám i víc, než by se mi líbilo. Takových případů naštěstí není většina, a proto jsem zatím nedospěl k infarktu.

Dokážete se také rychle rozhodovat?

Nejenom že dokážu, já se rychle rozhodovat musím. Jinak bych nic nenafotil. Považuji se také za slušně zdatného řidiče a jízda autem dnes s rychlým rozhodováním přímo souvisí.

Postrádáte nějakou dobrou vlastnost?

Ani ne. Nepostrádám je už proto, že jich moc nemám. Možná pevnou vůli, a proto jsem se dosud nenaučil anglicky. Přitom jsem moc chtěl. Jenomže raději hodinu běduji, že tuto řeč neznám místo toho, abych si vzal učebnici. Už jsem si to stokrát slíbil, ale zatím bez výsledku.

Takových je nás víc. Máte alespoň nějaký zlozvyk, kterého se chcete zbavit?

Raději ne, protože největší závislost mám na jídle. Nejdřív manželku přemlouvám, aby mi ho nenabízela, a když poslechne, mám zlost, že si nepochutnám. Moje oblíbená jídla jsou všechna kromě zeleniny, ale tu mi manželka na talíř stejně pokaždé propašuje. Občas si zapálím doutník, ale to neberu jako zlozvyk, nýbrž jako příjemný zážitek v klidu a v pohodě. O to se dobrovolně nepřipravím. Podobné je to s pitím a ke drogám jsem se zatím nedostal.

Vycházíte s domácími pracemi?

Docela rád se na ně bez osobního zapojení dívám. Nakonec se po mnoha výmluvách k drobnějším úkolům přemluvit dám, ale zásadně to nepřeháním.

Dáváte si novoroční předsevzetí?

S těmi jsem už dávno skoncoval, protože jsem je zásadně neplnil. S úkoly, které bych si mohl dát, jsem už celkem vyrovnaný. Strom jsem na zahradě zasadil, syna jsem zplodit a jen ten dům už zkrátka zůstane mým nesplněným dluhem, s tím se nedá nic dělat.

Nějaké plány určitě máte.

Samozřejmě. Chtěl bych zažít další úspěšnou divadelní sezonu a na podzim chystám v divadle výstavu z fotografií, které dosud nebyly nikde publikované.

Kdo je Jiří Kristian?

Narodil se 9. 10. 1944 v Opavě. Po základní škole se v Ostroji vyučil soustružníkem a pak si vzdělání doplnil maturitou. Studoval Lidovou konzervatoř v Ostravě v oboru hra na trubku, ale ze zdravotních důvodů musel studium ukončit. Absolvoval Institut tvůrčí fotografie při tehdejším Svazu fotografů a nástavbově studoval ještě na lektora fotografie. Pro konkurz do Slezského divadla nabídl svou maketu fotografické publikace o výtvarnici Daniele Holubkové a byl v roce 1986 přijat jako fotograf a zájezdový tajemník. V roce 1991 přešel na volnou nohu a pro divadlo zajišťuje veškerý design od nafocení snímků až do předtiskové přípravy plakátů, programů a dalších propagačně - informačních prostředků. Bydlí v Opavě, je ženatý, má dvě děti a pět vnuček.