K nejvytěžovanějším řidičům, kteří sportovce vozí, se řadí Jiří Tamme. Řízení autobusu má v genech, s klidem můžeme říci, že se potatil. Vždyť jeho otec Emil například pamatuje zlatou éru opavského basketbalu, kdy měli Slezané svůj klubový autobus, legendární Karosu. Právě tu Tamme senior kočíroval.

„Volant je součástí mého života,“ vyznal se ostřílený harcovník mezi řidiči velkých strojů, který naposledy vezl opavské basketbalisty na letiště do Vídně, odkud vyrazili k zápasu Ligy mistrů do Soluně. Je na něm vidět, že si jízdu za volantem užívá.

„Mám tuhle práci rád,“ svěřil se. Dá se říci, že má projetou celou Evropu. Jeho společnost jezdí i pro cestování kanceláře, a to hlavně Itálii a Chorvatsko. Když není zbytí, usedá Jiří Tamme i za volant kamionu.

K nejvytěžovanějším řidičům ostravská dopravní společnost JC trans, který sportovce vozí, se řadí Jiří Tamme.

Jirko, vaše společnost vozí sportovce, můžete to více přiblížit?

Musím začít opavským basketbalem, to je má srdeční záležitost. Pod naše křídla spadá rovněž vítkovický hokej a také Poruba. Vozíme florbal, porubskou házenou. Jednu dobu jsme vozili i ostravský volejbal.

Každé sportovní odvětví má jinou náročnost. Přece jenom například hokejisté Vítkovic nejezdí jen na jednodenní výjezd…

Je to rozdílné. Když mají Vítkovice trip, hrají třeba v Chomutově, Litvínově, Karlových Varech nebo v Plzni za sebou, zůstáváme s nimi, jsme třeba čtyři až pět dnů v kuse na cestách. Ale moc často se to nestává. Svým způsobem jsme součástí týmu a absolvujeme s nimi celý jejich režim.

K nejvytěžovanějším řidičům ostravská dopravní společnost JC trans, který sportovce vozí, se řadí Jiří Tamme.Setkal jste se někdy s nějakými speciálními požadavky sportovních klientů?

Jsou takoví, co by nejraději jeli nonstop, což ale kvůli našim bezpečnostním přestávkám nešlo. Někteří preferují pravidelné zastávky na kávu. Důležité ale je, aby v autobuse byla WI-FI, bez ní by to v současné době nešlo. Po zápase je třeba mít také v autobusové ledničce nachystáno pivo.

Během cesty se musí zajisté v autobuse hrát filmy, je to tak?

(usměje se) Filmy jsou důležité. Kluci je mají nachystané, jenomže někdy je mají stažené v jiném formátu a pak se zlobí, že jim to nehraje.

Máte během trasy vytipované zastávky, nejspíše benzinové pumpy, na kterých zastavujete?

Ano, většinou stavíme co nejblíže destinace, do které míříme. Dáme si kávu, kluci se protáhnou. Vše se odvíjí od času.

Dá se říci, že řidič je fanoušek daného klubu, který veze?

Fandím jim, na zápasy se chodím dívat. Paradoxně vidím jen ty venkovní. Když totiž hrají doma, většinou jsem v práci. Je jasné, že když daný tým vyhraje, cesta zpátky je více v pohodě.

Zeptám se speciálně na opavské basketbalisty, jaké je vozit je?

S baskeťáky Opavy je to vždy o pohodové jízdě. Za ty roky, co spolu jezdíme, o sobě víme. Už vím, koho kde nabereme. Když to shrnu, je to, jako bych vezl svou rodinu.

Jak vnímáte současnou dopravní infrastrukturu v České republice?

Je to děsivé. Nevím, proč se za to platí. Pořád lepíme nějaké díry v silnicích, ale úspěch se nedostavuje. Nechápu také, proč se silnice opravují i v zimě.

Otázka na závěr: už jste někam dojeli pozdě?

Zrovna s opavským basketem jsme měli zpoždění, a to na utkání v Děčíně. Kluci se málem převlékali v autobuse. Nakonec zápas skoro vyhráli. Trasu můžete naplánovat, místo D1 jedete přes Hradec Králové, přijde ale nehoda a zůstanete trčet v koloně. Cesta z Děčína je specifická, buď vždy prší, nebo mrzne. Jednou jsme dokonce zvažovali, že z hlediska bezpečnosti zůstaneme přes noc.