Jiřina Humplíková: U perníku nerozhoduje recept, ale doba pečení

„Celý svůj aktivní život jsem učila v autoškole, start vozidla mi byl bližší než sáček s polevou. Své první perníčky jsem mohla servírovat doslova s plechem, na který jsem je s láskou ukládala,“ vzpomíná s humorem Jiřina Humplíková.

Někdy v roce 1975 si koupila knihu Med a jeho využití v domácnosti. „Kniha se mi natolik zalíbila, problém jsem v ničem neviděla a má dráha perníkářky byla nastartována,“ říká. Když s odstupem času vzpomíná na své začátky, vidí problémy hlavně ve způsobu pečení, nikoliv v rozdílných receptech na výrobu perníku. Co je při pečení perníku nejdůležitější, je pravidelnost a cvik. „Po svých více než třicetiletých zkušenostech obdivuji každou maminku, která se do pečení perníků pouští jednou za rok – o Vánocích a doufá, že perník bude měkký, voňavý a krásně zdobený,“ říká Jiřina Humplíková.

Své první tvary z perníku vykrajovala podle papírové předlohy. „Po srdíčku přišel čert. Toho papírového čerta mám dodnes schovaného, i když jsem si nechala udělat i formičku,“ vzpomíná Humplíková. Dnes má těchto forem okolo tisícovky, takže má z čeho vybírat. Vánoční pečení začíná právě čerty, anděly a Mikuláši. „I první výzdobu v bytě tvořím pomocí těchto bytostí. Aranžuji je na obrácené vrbové metličky,“ říká.

První její výrobky dostali synové Petr a Pavel, a také rodina. Když děti postupně odrůstaly, začala se Jiřina Humplíková pouštět do složitějších sestavovaných tvarů. Své perníky také zkusila poprvé před deseti lety vystavit na zámku v Kravařích. „Ta první výstavka byla maličká – v mých očích byla pochopitelně obrovská,“ vypráví. Bylo to na Velikonoce, které má velmi ráda. I na velikonoční sortiment lze využít mnoha nápadů. Tyto svátky mají podle ní jinou atmosféru, jsou méně slavnostní, ale s přicházejícím jarem živější.

Zdobení je ta hezčí část

Zpočátku si Jiřina Humplíková podle svých slov netroufala předvádět na výstavách zdobení, ale lidé chtěli vidět, jak se dělá cukrová krajka. „Sebrala jsem všechnu odvahu a nejdřív předvedla ty nejjednodušší tečky,“ vzpomíná. Dnes předvádí zdobení lidem ráda. Zdobení považuje za tu hezčí část výroby perníku. „Používám pouze bílou polevu, která dá vyniknout zlaté barvě perníčků. Barva totiž svádí ke kýči, ale lidem se to líbí,“ říká.

Recept na polevu podle jejích slov už na výstavách i v tisku opakovala mnohokrát, ale stejně patří k nejčastějším dotazům. Snaží se vždy tu nejsložitější část předvést. „Polevu mám v obyčejném silonovém sáčku, i když dnes je na trhu k dostání celá řada růzých zdobiček. Zdobení a vymýšlení nových nápadů mi přináší mnoho spokojenosti a hezkých chvil,“ vyznává se Jiřina Humplíková. Ráda vystavuje v galeriích a na zámcích, kde je hezká a příjemná atmosféra, zejména o Vánocích. Všechno, co se týká perníku, se naučila sama, a její tvorba, jak říká, není poznamenána žádnou školou, jen vlastními nápady.

Perníkové nápady má i na svých webových stránkách, stejně jako množství fotografií. „Zejména před Vánocemi mi přicházejí pozdravy z celého světa. Na Vánoce v zahraničí vzpomínají naši lidé a má tvorba jim pomáhá v jejich vánočním rozjímání. Tyto e-maily mne vždy pohladí na duši, když už ruce hodně bolí,“ říká Jiřina Humplíková. Podle ní lze vytvořit jakýkoliv tvar, sama se vždy každý rok snaží vytvořit něco jedinečného. Jednou to je netypická perníková chaloupka, jindy obrovské kočky. Jednou si dokonce známí objednali padesát pistolí na oslavu padesátky.

Zážitky spojené s pečením, zdobením a výstavami by vydaly podle ní na celou knihu. O jejím sepsání již delší dobu uvažuje. Jednou dokonce dostala i šanci vytvořit perníkovou expozici pro výstavu v italském Milanu. Nakonec z toho ale sešlo a tento nápad nerealizovala.