Kdo z osobností to s novináři umí?

Kdo ze starostů, tiskových mluvčích a dalších veřejně známých osobností ovládá umění komunikace v krizi? Kdo se neuráží, netříská telefonem, nekřičí, nemlčí, nestrká hlavu do písku, není ironický ani arogantní?

Kdo umí opak: tedy chovat se slušně, i když by nás možná nejraději vyrazil ze dveří, kdo umí z krizové situace vytěžit pro sebe něco dobrého?

Lidem, kteří to dokáží, a před nimiž je na místě smeknout, je věnována tato tematická strana. Dočtete se na ní o některých lidech, kteří to s námi novináři zkrátka umí. Spolupracujeme s nimi dlouhou dobu a na ruku si rozhodně vzájemně nejdeme.

Níže uvedení pánové a dáma se navzdory těžkým chvilkám, které jsme jim v našich novinách připravili, našimi nepřáteli nestali. Ti, kteří se nám sem nevešli, prominou. Tím jsme si jisti, stejně jako tím, že těch, kteří krizovou komunikaci neovládají, je na Opavsku přece jen víc.

Ale aby bylo jasno: těm se věnovat nechceme. Tato strana je totiž pochvalná, pozitivní, vlídná. To abyste si nemysleli, že novináři píší jen věci nepochvalné, nepozitivní a nevlídné.

Starosta Vítkova: trpělivý taktik

Jeden telefon za druhým musel v době mediálně známé kauzy vypálené romské rodiny zvedat vítkovský starosta Pavel Smolka. Redakce mu pokládala otázky v době možné i nemožné, v pracovní době i o víkendech, na které by zřejmě navíc nechtěla většina lidí vůbec odpovídat.

Starosta Vítkova to zvládl a je zřejmé, že trpělivosti a taktice by se od něho mnozí jeho kolegové mohli učit. To, že to s novináři umí, dokázal i v jiných nepříjemných kauzách. Ať se jednalo například o ostré protesty veřejnosti vůči bioplynce v Klokočově, či kauzy zdevastovaného domu, který na jedné z místních ulic hrozí zřícením a ohrožuje sousedy.

Starosta Otic mediální tlak ustál

Stalo se to loni na podzim. Tragédie, která otřásla nejen obyvateli Otic, ale i lidmi z širokého okolí. Věděla o ní prakticky celá republika. Příběh malého Ondráška. Chlapeček se ztratil jednoho deštivého podvečera ze zahrady, jejíž hranici tvoří říčka Hvozdnice. Několik dní ho hledaly stovky lidí. Marně.

Vesnicí kolovaly spekulace, nervozita, sjížděli se zde novináři z celostátních médií a všichni chtěli informace. Starosta Jan Lihotzký se ocitl pod velkým mediálním tlakem, který do té doby nezažil. Dokázal se s ním vypořádat. Nikdy mu neujely nervy, nestalo se, že by odmítl informace podat, nebo byl na novináře mrzutý.

Pokud nedokázal informaci podat okamžitě či byl zaneprázdněn v terénu se záchranáři, vyžádal si na odpověď čas. Ondráška nakonec našli utonulého pod splavem v Kylešovicích. Starosta za pár dní poděkoval v médiích všem lidem, kteří chlapečka hledali a chtěli postižené rodině pomoci.

Když se z bolatického starosty stala starostka

Došlo k chybě. Konkrétně tedy k překlepu, kdy jsme ze starosty udělali starostku. Jakmile jsme to zjistili, informovali jsme o tom dotyčného, tedy starostu Bolatic Herberta Paveru. Jeho reakce byla velmi milá.

„Nic si z toho nedělejte, my jsme se v práci všichni zasmáli, že jsem už starostka a článek je jinak moc pěkný. Děkuji. Naše výborné vztahy to nenaruší. Sám když dělám zpravodaj, tak vím, že chyba se vloudí, zrovna když si to člověk nejméně přeje,“ odpověděl na omluvný mail starosta.

Je rychlejší než fotograf

Profesionál. Místo aby se naštval, že zase upozorňujeme na nedostatky, vždy na vše odpoví, a navíc zjedná okamžitě nápravu. Řeč je o provozně-technickém náměstku Technických služeb Opava, s. r. o., Martinu Giráškovi. Když ho například redakce před časem upozornila na nepořádek na náměstí Osvoboditelů, obratem vše zařídil.

Než jsme stačili dorazit na místo s fotoaparátem, byl už nepořádek uklizen. A takovýchto případů bylo za uplynulé měsíce několik.

Svět se kvůli chyby nezboří

Vlídná byla před časem reakce starosty Chuchelné Josefa Kubného. Tenkrát šlo o zchátralý kravín s vepřínem v Chuchlené. Jenže to jsme netušili, že byly v obci dva, a tak se stalo, že starosta hovořil o jiném než my v redakci. Článek pak vyšel s chybnou fotografií.

A jak starosta zareagoval? „Každý z nás může udělat chybu, svět se nezboří,“ řekl a nepožadoval žádnou omluvu v novinách. Redakce zaslala jen vysvětlující dopis na obecní úřad, aby ostatní zastupitelé věděli, že je starosta v celé kauze nevinně.

Farmář, který umí v krizi komunikovat

Jindřich Klapetek, soukromý chovatel krav, sice přímo nepatří do námi popisované skupiny veřejně činných lidí, ale díky spolupráci s médii se známou osobou do jisté míry stal. I on čelil nepříjemné zprávě, že jedna z dojnic jeho stáda v Oldřišově je nakažena nemocí šílených krav.

Zprávu, která ho stála nejen tuto konkrétní krávu, ale i dalších devět kusů, vzal jako fakt. Navíc nás ochotně na své mléčné farmě přijal a provedl celou výrobou. „Vím, že plakat nepomůže. Člověk musí jít dál, přes všechno to neštěstí. Můžou nás v životě potkat jiné, horší věci. Je třeba se umět k tomu postavit pragmaticky a věci řešit s výhledem dál. Překonat ty překážky. Jiného zbytí není,“ řekl poté, když test nemoc BSE potvrdil a dodal:

„Každý hospodář, který chová zvířata, ve chvíli, kdy jdou na ta jatka, tak v podvědomí ví, že se to může stát. Zase je tu vhodný příměr s člověkem. Když jdete na kontrolu k lékaři, cítíte se zdráv, ale přesto je tam ta myšlenka, co když mi něco najde.

Když jsem dostal tu zprávu, že se ta nemoc našla u mé krávy, nezamhouřil jsem celou noc oči. Ani na vteřinu.“ Na jeho farmě se nikdy masokostní moučka nepoužívala, i telata jsou odchována opravdovým mlékem a přesto k nákaze došlo. Sám chovatel si vše vysvětloval „selským rozumem“, tedy bez ovlivnění fámami a povídkami o této nemoci.

„V našem případě, jsme se přesvědčili o tom, že to může být úplně jinak. Naše krávy jsou šťastné krávy. Jsou chované celoročně venku, na zeleném ve volném výběhu. Dělám všechno pro to, aby to opravdu byly krávy šťastné. To ale neznamená, že šťastný nemůže onemocnět. To se ostatně stává i člověku,“ řekl chovatel Klapetek.

Ztrátu sice prožíval těžce, ale na druhou stranu farmář Klapetek je člověk, který raději hledí před sebe než dozadu. „Naštěstí jsou tu krávy březí, první by se měla otelit za čtrnáct dní, máme tu dostatek mladého, zdravého dobytka a stádo se časem přirozeně doplní,“ razně odmítl názory na konec svého farmaření.

Není mluvčí jako mluvčí…

Je to zvláštní sorta lidí. Těch, kteří jsou povinni s novináři komunikovat za jakýchkoli okolností. Přesto se tiskoví mluvčí působící na Opavsku ve své ochotě komunikovat značně liší. My jsme vybrali ty, které lze označit slovem profesionálové.

Pavla Losertová, tisková mluvčí Městské policie Opava

Začalo to „srnčí“ kauzou, kdy před časem myslivci za přítomnosti městských policistů zabili na Mařádkově ulici v Opavě zaběhnutého srnce. V tu chvíli začal kolotoč telefonátů mezi redakcí a tiskovou mluvčí opavské městské policie Pavlou Losertovou. Ta trpělivě odpovídala na naše dotazy a snažila se zjistit, jak k celému incidentu došlo.

Ze strany městské policie tehdy řekla vše, co si může ze svého postu dovolit. I když byla redakce neodbytná a Losertovou opakovaně kontaktovala, vždy byla milá. Osobní setkání při otevírání policejní místnosti jen několik dní poté bylo bezproblémové. Jako bychom se jí nikdy na nic nepříjemného neptali.

Lukáš Humpl, tiskový mluvčí krajské záchranky

Přiznat pochybení „svého člověka“ každý neumí. Lukáš Humpl to zvládl na jedničku i ve chvíli, kdy policie zadržela řidiče převozové sanitky, který nadýchal přes dvě promile alkoholu. Přestože to tehdy vrhalo na záchranou službu špatné světlo, vše okomentoval. Bez známky arogance, bez nepříjemných poznámek. Lukáš Humpl navíc funguje čtyřiadvacet hodin denně a novinářům zvedá mobil dokonce i o Silvestru ve dvě ráno.

Daniel Svoboda, tiskový mluvčí Slezské nemocnice Opava

Ani tiskový mluvčí opavské nemocnice Daniel Svoboda to s novináři mnohdy nemá zrovna lehké. I přes často nepříjemné dotazy vždy vyšel redakci vstříc a zjistil vše, co bylo zapotřebí. Aniž by to narušilo jeho další chování k redaktorům.

René Černohorský, tiskový mluvčí opavské policie

Tiskovému mluvčímu opavské policie René Černohorskému se dovoláte prakticky kdykoliv. Ráno, v poledne, večer, a dokonce i když zrovna zapíjí svobodu. V každém případě se vždy snaží vyjít novinářům maximálně vstříc.

Dagmar Schindlerová, tisková mluvčí opavské policie

Dagmar Schindlerové redakce volá v případě, když má její kolega René Černohorský dovolenou. Zastoupit člověka, který nahodil poměrně vysokou laťku a novináře si svou v podstatě nonstop službou rozmazlil, rozhodně není jednoduché. Dagmar Schindlerová to zvládá výborně. Na vznesený dotaz ihned odpovídá, nebo do pár minut zjistí podrobnosti a sama novinářůmzavolá.

Jarmila Harazinová, bývalá tisková mluvčí Hlučína

Tak na tuhle profesionálku nemůže redakce zapomenout. Dnes již bývalá mluvčí Městského úřadu v Hlučíně byla téměř nepřekonatelná. Nejenže sama novináře kontaktovala, ale ochotně odpovídala i ve chvílích pro město nepříjemných. Například v kauze hlučínských strážníků. kteří kradli stavební materiál.