U tohoto onemocnění může při těžkém průběhu dojít k ochrnutí, nebo dokonce i úmrtí.

„S boreliózou se potýkáme v průběhu celého roku. Pacienta s klíšťovou encefalitidou jsme však u nás letos ještě neměli," konstatoval primář infekčního oddělení Slezské nemocnice Petr Kümpel. Čas klíšťat je ale doslova za dveřmi. Odborníci odhadují, že jejich výskyt se už v květnu rapidně zvýší. „Této problematice se věnuji přibližně dvacet let a z vlastní zkušenosti vím, že nejkritičtějšími obdobími jsou květen a potom září s říjnem. Tehdy nemocných přibývá," pokračoval.

I když jsme s nebezpečností klíšťat každoročně obeznámeni, očkování je stále pro mnoho lidí z opavského regionu tabu.

Proočkovanost na Opavsku je velmi nízká. Oproti Jihočeskému kraji, kde jsou klíšťata také velkou hrozbou, činí rozdíl až třináct procent. „Samotného mě to zaráží. Nevím, jestli se jedná o malou osvětu, ale proti klíšťové encefalitidě se u nás nechalo očkovat jen sedm procent lidí," divil se Petr Kümpel a ještě připojil několik postřehů: „Možná to chce více propagovat v médiích. Těžko říct. Očkování by měli podstoupit především ti z řad starších. Prarodiče a podobně."

Pokud jste se ještě nestihli očkovat, neváhejte. Pořád máte čas. Kdybyste nemohli podstoupit klasické očkování, existuje i zrychlená forma. „U klasického dostanete jednu dávku hned a druhou za měsíc. V případě zrychleného očkování se interval mezi jednotlivými dávkami zkracuje," ujistil primář infekčního oddělení Slezské nemocnice.

Najít nějaká epicentra výskytu klíšťat na území opavského regionu není jednoduché. Situace se totiž různí. „V tomto ohledu jsou známé lokality Podvihovských mlýnků nebo Vítkovska. Evidujeme ovšem také případy, kdy lidé chytili klíště přímo na své zahradě," uvedl Petr Kümpel.

Spousta lidí si stěžuje, že čím dál více klíšťat se v poslední době nachází i v okolí Stříbrného jezera: „O tom nic nevím. Klidně se to ovšem letos může změnit." Klíště ne vždy může být přímým přenašečem nemoci. Petr Kümpel si v závěru vzpomněl i na jednu kuriozitu: „Hospitalizovali jsme pacienta, který se encefalitidou nakazil z nedostatečně upraveného kozího mléka. V tomto případě klíště nejprve infikovalo kozu."

Některé mýty o klíšťatech

O klíšťatech koluje celá řada „zaručených" zpráv. Podívali jsme se na některé z nich a zjistili, že v mnohých případech jde vyloženě o nesmysly. Posuďte sami.

Klíšťata číhají na stromech a žijí v lese

Ve skutečnosti sedí na stéblech trávy nebo nízkém porostu. Čekají na teplokrevného živočicha, který projde okolo. S tím souvisí i další legenda o tom, že žijí pouze v lese. Klíšťata ke svému životu potřebují vlhkost, a proto se zdržují třeba na březích vodních ploch. V současnosti je však najdeme prakticky všude v trávě, která je vyšší než dvacet centimetrů. Klidně i na zahrádkách.

Nejvíce klíšťat je uprostřed léta

Opět musíme poukázat na vlhkost, která většinou kvůli vysokým letním teplotám chybí. Největší výskyt lze tedy očekávat v průběhu jarních měsíců a pak od září až do začátku prvních mrazů.

Pokud se při vyndávání klíště přetrhne a kusadla zůstanou v kůži, hrozí nákaza

Jeden z nejtradovanějších mýtů se věnoval otázce vyndávání klíštěte. Nejdříve se doporučovalo klíště udusit například trochou oleje a poté jej dostat ven krouživými pohyby. Přitom se živě debatovalo o tom, zda ve anebo proti směru hodinových ručiček.

Vědci ale prokázali, že při udušení tento parazit vyvrhne celý obsah svého trávicího traktu a do krve se tak dostane ještě větší množství virů. Nákaza probíhá v okamžiku, kdy začne sát krev. Nejlepší je na vytahování použít pinzetu nebo speciální kleště, kývavými pohyby jej vyjmout a ránu posléze důkladně dezinfikovat.

Klíšťata jdou většinou po lidech se sladkou krví

Není to pravda. Tito paraziti se řídí hlavně čichem a následně vyhodnocují lidský pach. Dále pak se řídí vyzařovaným teplem a vydechovaným oxidem uhličitým. Odpuzují je repelenty. Vzhledem k tomu, že jejich účinek vyprchá, ochrana není trvalá.

Petr Dušek