Následující připomínku nám zaslal Herbert Neisser z Opavy: „Zasílám vám návrh na úpravu náměstí Osvoboditelů. Možná nevíte, jaké máme problémy za deště. Ty chodníky jsou samé bláto, kola a kočárky to bláto rozryjí a lidé chodí raději po trávě! Kdyby se to zakrylo, jak já neuměle nakreslil, tak by tam to bláto nebylo. V létě by se to krylo před sluncem a v zimě před sněhem! Stačilo by jen zakrýt tu hlavní cestu od Dolního náměstí ke křižovatce. Měli byste slyšet, jak lidé nadávají za deště, kdo vymyslel ten povrch cesty! Viděl jsem v jiných městech něco podobného, proto ten můj návrh.

To zakrytí by stačilo jen 2,2 metrů od země a mohlo by být pokryto popínavou rostlinou. Opava by měla aspoň krátkou krytou kolonádu. Také by bylo dobré, snížit vodu v kašně o pět až osm centimetrů.. Z těch malých čtyř nádržek okolo kašny se vylévá voda a zase je tam bláto. Také nechápu, proč při zalévání trávy se musí táhnout děravá hadice od obchodu se semeny, kde je jediný hydrant. Proč při stavbě nepoložili trubku pod chodníkem až někam ke kašně a tam mohl být hydrant. Kolik námahy by se ušetřilo! Vidělo to hodně mých přátel a všem se to líbilo a jsou zvědaví, jak s tím návrhem město naloží.“

Tomek: Byl jsem od začátku pro žulové odseky

Na dotaz nám odpověděl Zdeněk Tomek, spoluautor architektonického řešení náměstí Osvoboditelů: „Od začátku jsem s městskými architekty v této věci ve sporu. Já jsem navrhoval vydláždit náměstí žulovými odseky. Nakonec jsme se dohodli, že se vybudují obrubníky, a pokud se mlatová úprava neosvědčí, pak se chodníky předláždí,“ uvedl Tomek. Podle jeho vyjádření by ocenili žulový povrch chodníků například i zaměstnanci Technických služeb. Současná podoba chodníků je tedy výsledkem dlouhých diskusí a kompromisu mezi několika variantami. „Já si osobně však myslím, že žádné další prvky jako je zeleň, kterou navrhuje čtenář, ale nepřipadají v úvahu,“ dodal Zdeněk Tomek.

Bendík: Mlatové chodníky budou dosypány

Na dotaz rovněž reagoval hlavní architekt města Opavy Zdeněk Bendík: „Při řešení úpravy povrchů pro pěší na náměstí Osvoboditelů se určitě zvažovaly i jiné varianty řešení než mlatové úpravy. Návrh kombinace kamenných desek chodníků podél budov a mlatových ploch v přímých trasách napříč prostorem podél fontány jsou výsledkem výtvarného a estetického záměru v přímém vztahu k historickému objektu zemského archivu a samotné fontány,“ vysvětlil Bendík. Podle jeho vyjádření městští architekti zvažovali v rámci projektových příprav případnou prašnost v době sucha, ale i měkkost povrchu při déle trvajících deštích.

„Požadavky na kvalitu provedení v tomto smyslu jsme uplatňovali i po dodavateli stavby, který prohlásil, že realizaci mlatových povrchů dokáže v požadované kvalitě provést,“ dodal Zdeněk Bendík. V současné době by měl dodavatel stavby ještě v rámci záruky dosypat korunu chodníků do střechovitého tvaru tak, aby voda lépe odtékala do travnatých ploch. V případě dlouhotrvajících vydatných dešťů však může k odměku povrchů dojít. „Chodec si může vybrat náhradní trasu po chodníku podél domů, zacházka není nijak velká. Použití mlatového chodníku v tomto prostoru je jistě estetičtější formou povrchu v dnes již kamenném městě, jehož funkčnost musí být nahrazena vyšším stupněm údržby,“ dodal Bendík.

Další kamenné povrchy by nebyly vhodné

„Možnost zpevnění kostkami v přímé trase parkem jsem osobně odmítal z důvodu stávajícího rozsahu nově vybudovaných kamenných povrchů na Dolním náměstí, centra města a s tím spojených negativních ohlasů veřejnosti k nerovnosti, k obtížnému pohybu chodců a imobilních občanů,“ vysvětluje hlavní městský architekt. Umístění kolonády z popínavých rostlin do plochy prostoru by podle něj znamenalo nejen negaci kompozičního těžiště centrálního prostoru s fontánou, ale i nic neřešící zábranu proti dešti na mlatových chodnících.

„Zálivka travnatých ploch je finančních a provozních důvodů řešena užitkovou vodou z řeky mobilně, na rozdíl od zálivky pitnou vodou a rozvodem vodovodního potrubí po parku, který by byl nesrovnatelně dražší. Stávající stav, používání hadice z hydrantu na zálivku travnatých ploch, je řešením dodavatele stavby, ne budoucího provozovatele,“ upřesnil Bendík. „Vytékání vody z fontány je způsobeno nadměrným čeřením vody hrajícími si dětmi v přepadových nádobách po obvodu, snížení vody ve fontáně je pravděpodobně technologicky velmi obtížné, osobně to však nepovažuji za zásadní, řešením je zvýšení přeronové hrany po obvodu nádoby kamennou deskou,“ uzavřel Zdeněk Bendík.