Před rokem uspěli na neoficiálním kovářském mistrovství světa v Itálii. Už tehdy dostali propozice k akci, které se před nedávnem zúčastnili v belgickém městě Ypry. Konalo se zde Mezinárodní kovářské setkání, jehož se zúčastnily největší špičky umělecké kovařiny na světě.

Akci mimochodem organizoval jeden z nejslavnějších kovářů Terrence Clark. „Tento člověk má své vlastní letadlo a letiště. Je velmi bohatý. V Belgii nás překvapila profesionální organizace. Všechno bylo dopředu důkladně připraveno a my se mohli soustředit jen na práci," mínil Ondřej Géla z Kovárny Milostovice, jenž do Belgie odjel s kolegou Janem Braunšem.

Kováři sice neměli povinné zadání, vzhledem k tomu, že Ypry však byly jedním z významných bojišť první světové války, nesly se návrhy a poté i jejich provedení většinou v duchu válečných motivů, lidského utrpení a podobně.

„Ve městě se nachází obrovský památník padlým. Během války zde zemřelo okolo sta tisíc lidí a poprvé se tady použil také bojový plyn yperit. Ypry byly kompletně zdevastovány a musely se postavit znova. My pracovali nedaleko místní katedrály. Sjeli se sem ti nejlepší z celého světa. Nechyběli kováři z Japonska, Austrálie a mohl bych pokračovat," posunul se dále Ondřej Géla.

Do Belgie byla pozvána dvanáctka mistrů. Není divu, že pro milostovickou kovárnu to byla velká čest. Kovaly se panely, což byly vlastně rámy, přičemž výroba jejich obsahu byla záležitostí každého týmu. Někteří zvolili motiv dusícího se vojáka, jiní zase stylizované lidské figury v podobě zátaras.

Zástupci kovárny z Milostovic se v rámci svého panelu rozhodli na válku odkázat vyobrazením ostnatého drátu. Na zhotovení svých děl měli dva dny. V takovém časovém úseku se to však podle Ondřeje Gély nedalo stihnout.

„S organizátory jsme se bavili o tom, že v tomto počtu lidí to není šance dokončit. Když jsme druhý den přišli na stanoviště, zjistili jsme, že k nám bylo přiděleno dalších šest kovářů z různých států. Po čtyřech hodinách všichni pochopili, co se bude tvořit a co mají dělat. Dostali jsme také tři výhně, takže práce šla opravdu rychle.

Příští den už jsme sice neměli k dispozici tolik lidí, ale nevadilo to, jelikož šlo už hlavně o dokončovací práce," mínil milostovický kovář a vzápětí dodal: „Všechno se nám podařilo zkompletovat včas a byli jsme hotovi okolo půl druhé odpoledne. Naše skupina držela za jeden provaz. Začali jsme si říkat Triangl tým.

Byl to pro nás neskutečný zážitek a jsme moc rádi, že se povedlo vše, co mělo. Ohlasy byly dobré. Strávili jsme v Belgii pět dní a šlo pro nás o velmi cennou zkušenost."