Ondřej Géla, Jan Braunš, Jan Balner a Stanislav Holík. To je čtveřice statečných a parta velkých kamarádů, která navazuje na tradici kovářského řemesla u nás. V době, kdy svět ovládají počítače a internet, oni se drží osvědčených postupů a vše vyrábí ručně.

Když se podíváte do jakéhosi návrhářského deníku zakladatele Kovárny Milostovice Ondřeje Gély, je vám jasné, že máte před sebou kovářský monument.

„První kovadlinu jsem dostal od rodičů ve čtrnácti letech. Tehdy jsem se poprvé podíval i na mezinárodní setkání uměleckých kovářů Hefaiston a úplně tomu propadl," vzpomínal právě Ondřej Géla a ještě pokračoval: „Pro mě osobně je to splněný životní sen. Když člověk dělá něco, co ho maximálně naplňuje, nemůže to být lepší." Souhlasně přikyvuje i zbytek kovářské skupiny.

Ukují prakticky všechno

Kovárna Milostovice už má celou řádků úspěchů. Na loňském Hefaistonu dokonce obdržela první místo za plastiku Dračího otce. Parta okolo Ondřeje Gély se momentálně chystá pokračovat v tvorbě tzv. Dračího cyklu. Dračí otec a také matka už jsou hotoví.

„Nyní přijde řada na Dračí dítě. Chceme to udělat tak, že bude posazené ve vajíčku," mínil. Záběr kovářů je však rozsáhlý. V nadsázce se dá říct, že kováři jsou schopni zákazníkům ukout veškerá přání. Vzniká tedy všechno od oplocení, brán až třeba po menší šachové figurky.

Samotná výroba plastik je jedna velká alchymie. Když naše redakce zavítala do milostovické kovárny, skupina zrovna pracovala na plastice běžícího koně. Zajímavá je skutečnost, že nejvíce času zabere vypracování návrhu. „Promyšlení a rozkreslení plastiky Dračího otce trvalo asi tři čtvrtě roku," ukazuje Ondřej Géla na rozdělanou plastiku a přiznal, že jedním z nejlepších pomocníků je pro něho velká kniha zabývající se anatomií zvířat a také člověka.

Každý sval, každou část koně je potřeba rozkreslit a samozřejmě vyrobit. Potom se jednotlivé díly dávají dohromady jako skládačka. „Někdy se stane, že vám to napoprvé nevyjde. Musíte zkoušet. Některé díly se podaří až poněkolikáté," poznamenal.

A co víc, téměř každá věc si žádá výrobu speciálního nářadí: „Existují základní druhy nářadí. Například my jsme se inspirovali italskou nebo vídeňskou školou. Často ovšem musíme improvizovat a upravovat si ho, jak potřebujeme."

Delegace z USA pěla na kovárnu ódy

Výrobky milostovické kovárny se vystavují u nás, ale i v zahraničí. Nedávno dokonce oslovily i skupinku turistů z Ameriky, která se do Milostovic přijela osobně podívat. „Viděli jeden z našich výrobků někde na letáku a nemohli uvěřit, že něco takového bylo vytvořeno právě v Milostovicích. Byli z Michiganu a tvrdili, že v USA snad nic podobného není. Podle nich by v zámoří šly naše věci na dračku," uvedl Ondřej Géla.

Kdoví, třeba v budoucnu Kovárna Milostovice expanduje i za Atlantik. Potenciál na to rozhodně má. Kovářský kvartet totiž pro své řemeslo doslova dýchá. „Inspirace leží všude kolem. Já osobně hodně čtu, takže knihy jsou jedním z mých hlavních inspiračních zdrojů. Naposledy mě zaujal román finského autora Miky Waltariho Egypťan Sinuhet," doplnil.

Čtyřčlenná parta kamarádů má do budoucna s kovárnou velké plány. Chtěla by vytvořit ateliér, kde by vystavovala svá díla. Místo, kam by návštěvník přišel na exkurzi a třeba i v rámci sympozia se o umělecké kovařině něco dozvěděl. O ztrátu know-how přitom milostovičtí kováři strach nemají. Naopak.

„Chceme šířit naše řemeslo dál. Vždyť člověk má nejlepší pocit z toho, když může tomu druhému něco předat a nějak ho inspirovat," zakončil zakladatel Kovárny Milostovice, která funguje už od roku 2004.

Petr Dušek

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.