Muzeum Hlučínska ji vybuduje v podkroví kostelní lodi a presbytáře pod názvem Cesta k nebesům a jejím prostřednictvím návštěvníci poznají světce, kteří mají úzký vztah k Hlučínu.

„Znázorněni budou na světelném boxu spolu se svými atributy a informacemi, čeho jsou patronem. Vystaveny budou i 3D modely hlučínských staveb, které jsou jim zasvěceny a elektronická kronika o jejich životě a působení,“ přibližuje náměstek hejtmana kraje Lukáš Curylo podobu této chystané expozice.

Její součástí bude i zvětšená prostorová kopie obrazu Ukřižování, jejíž předlohou je holandský originál z počátku 16. století. Nová expozice má být veřejnosti přístupná od letošního léta a návštěvníci se k ní do kostelní věže dostanou schodištěm, které bylo vloni vybudované spolu s okružní lávkou, umožňující vyhlídku na celé město. Tuto stavbu kraj rovněž spolufinancoval.

Krátký pohled do historie

Gotický kostel byl ve městě postavený v první polovině 14. století v blízkosti jeho hradeb a první zmínka o něm pochází z roku 1378. Opavská knížata Václav a Přemek tehdy povolila majitelům dvora v Hlučíně darování šesti kop grošů na postavení nového bočního oltáře Božího Těla.

Zřejmě v 15. století byla k jižní straně kostela připojena kaple Tří králů, během 16. století přibyla protější podkovovitá kaple sv. Anny a za kaplí Tří králů ještě menší polygonálně uzavřená kaple Archanděla Michaela. Naproti ní byla přistavěna ještě kaple Marie Egyptské a ze stejného století pocházejí renesanční náhrobní desky tehdejších majitelů hlučínského panství - pánů ze Zvole a Bruntálských z Vrbna.

Dvě století provázely kostel katastrofy

V roce 1597 se kostelní věž sesunula, pobořila část lodi a strhla klenby. Další neštěstí na sebe nenechalo dlouho čekat. Roku 1616 , tedy jen krátký čas po obnově, zachvátil kostel požár, který ho znovu poničil a sotva obnovené klenby se znovu zřítily. Do třetice ho roku 1645 v době třicetileté války dokonale vyplenilo švédské vojsko.

Kostel byl několikrát přestavovaný v renesančním, barokním a pseudogotickém slohu. Současnou podobu ovlivnily v 17. a 18. století barokizační úpravy. Zaklenutí valenou klenbou s lunetami pochází z roku 1618 a interiér byl nově vybavený ve druhé polovině 17. století. Kolem roku 1791 se kostel dočkal velké proměny jak v exteriéru, tak i v interiéru. Nově postavená věž dostala pozdně barokní až klasicizující dekor a výtvarně sjednocený byl též interiér kostelní lodi. V roce 1901 došlo k částečné regotizaci interiéru, na jehož výzdobě i vybavení se podílela řada umělců i architektů.

Některé projekty ze začátku 20. století se však realizace už nedočkaly. Kostel je od roku 1958 památkově chráněný jako kulturní památka. Jeho původní varhany padly za oběť světovým válkám, nové má kostel od roku 2006 a pravidelně se v něm konají koncerty včetně Svatováclavského hudebního festivalu. V roce 2012 byl z evropských zdrojů obnovený krov a také střecha.