Město má od začátku listopadu loňského roku nové občany, kazašské krajany Ludmilu Makarovu se synem Vadimem. „Zatím docházejí na jazykové kurzy a chlapec navštěvuje základní školu. Podle informací učitelů je velmi šikovný a situaci zvládá. Adaptoval se velmi rychle a čeština mu jde dobře.

Paní Makarova je zatím dost uzavřená a ještě nechce o svém pobytu s nikým hovořit,“ říká hlučínská mluvčí Jarmila Harazinová. Pro začátek bude pobírat sociální dávky, ze kterých hradí také nájem bytu. Později už oba začnou žít stejným způsobem jako jiní obyvatelé Hlučína.

„Chceme s nimi být v kontaktu a jsme připraveni pomáhat jim ve všech problémech, které se mohou vyskytnout,“ dodává hlučínská mluvčí. Matka s třináctiletým synem bydlí ve dvoupokojovém bytě a město se zavázalo k maximální pomoci v jejich začlenění mezi obyvatele, k zajištění jejich základních životních potřeb a sociálních jistot.

Hlučín se do projektu přihlásil v roce 2005 po výzvě Ministerstva vnitra ČR, ale jednání brzdila nutnost uvolnění bytu v majetku města a také nejasnost v poskytování státních dotací. Když se všechno vyjasnilo, nestálo přestěhování už nic v cestě. K zajištění nezbytných nákladů poskytlo ministerstvo Hlučínu dotace jen pro první měsíc pobytu krajanské rodiny. Skupiny českých a moravských rodin se v minulém století vystěhovaly do carského Ruska a část z nich přesídlila na území dnešního Kazachstánu, kde založila českou vesnici Borodinovka.

Po rozpadu Sovětského svazu byli čeští krajané v Kazachstánu postaveni do obtížné situace a museli si vybrat - buď se navždy vzdát češství, nebo požádat původní vlast o umožnění návratu. Paní Makarova si zvolila tuto druhou možnost.