Oba tyto pojmy bývají někdy směšovány, ale jsou rozdílné. Diskriminace může být z hlediska pohlaví, barvy pleti nebo náboženství, kdežto nerovné příležitosti představují například rozdílné platové ohodnocení nebo přeřazování na vyšší funkce.

O těchto problémech diskutovalo dvacet akademiků a praktiků z centra, z Moravskoslezského kraje i z Opavska. Cílem pořádající organizace Otevřená společnost Praha je ověření platnosti koncepce a nástrojů rovných pracovních příležitostí a vyvolání odborné diskuse. „Všechno je otázka poptávky a nabídky na trhu práce, protože kvalitních pracovníků je bez ohledu na pohlaví stále málo. Pro nás jsou rozhodující pouze schopnosti uchazečů o zaměstnání, ne jejich pohlaví,“ konstatoval vedoucí personalistiky společnosti Model Obaly Jiří Gavenda.

Jeho kolegyně z firmy Brano Alena Hahnová vidí určitý podíl v mentalitě celé společnosti. „Ženy jsou stále ještě chápány víc jako matky než jako profesní odbornice a na ambiciózní ženy se hledí s podezřením, že jsou nějaké divné,“ mínila Alena Hahnová.

Vedoucí personalista firmy Linaset Martin Seidler považuje hlavně ženy ve výrobní sféře u montážních prací za šikovnější než muže. „Například v Bruntálu jich ve výrobě zaměstnáváme 95 procent. Pokud se týče řídicích pozic, je to zhruba půl na půl. Při výběru nových zaměstnanců upřednostňujeme předchozí praxi ve stejném nebo podobném oboru,“ vysvětlil Martin Seidler postupy své firmy.

Ředitelka Krajské hospodářské komory Moravskoslezského kraje Magda Habrmanová nepovažuje pracovní diskriminaci v kraji za výrazný jev. Když podle ní zaměstnavatel hledá pracovníka, má už zpravidla velmi přesnou představu o tom, co by měl splňovat. Za těžko prokazatelnou označila diskriminaci Ludmila Hájková ze Státního úřadu inspekce práce. „Vloni jsme dostali zhruba šest tisíc různých podnětů, ale možné diskriminace nebo nerovného zacházení se týkalo pouze 145 podání. Nesuplujeme soud a zkoumáme jen doklady. U nerovných zacházení záleží především na přesném znění pracovních náplní,“ konstatovala inspektorka Hájková.

Pracovnice Institutu trhu práce Michaela Hozáková upozornila, že mnohé firmy by na některé profese, například svářeče, ochotně braly i ženy, kdyby byly k dispozici. Dobré zkušenosti má například s ženami z Bruntálska, které jsou podle ní ochotné k rekvalifikacím i k přestěhování za prací. Jinde se naopak setkává s ženami, které nemají o nabízená místa zájem a raději zůstávají na podpoře. Projekt v rámci Iniciativy Equal měl v Opavě premiéru a bude ještě dvakrát opakován na jiných místech republiky.