Budíček o půl šesté ráno. Přesně za třicet minut máme být nachystáni v květinářství Slunečnice v Opavě. Proč tak brzy, když se otvírá v osm hodin? Kytky se musí nachystat: vytáhnout z lednice, očistit staré lístky, špatné kytky vyhodit, zarovnat do řady a seříznout. Čisté pracoviště je najednou zavaleno zelenými stonky a lístky. Do Slunečnice postupně proudí stále více květinářek. Některé nás pozdraví a většina z nich předpokládá, že jsme brigádníci, kteří jsou na Valentýna potřeba.

Potom jen dostáváme úkoly. Je třeba kytky seřadit, podle barvy. Růže dopředu. Čas přitom rychle utíká. První zákazník přichází v 7:45 hodin a namíří si to přímo k nám. Zaskočeni situací, že právě po nás chce první pugét, jej přenecháváme zkušené květinářce. Pak už to jde jako na běžícím páse. Skončíme u pultu, kde se naučíme drátkovat růže, aby jim nepadaly hlavičky, a také si zkoušíme první vazbu. Postřeh: kytku je třeba pevně uchopit. Trvá nám to dlouho, kytka se rozpadá a rozhodně bychom si ji sami nekoupili, takže je třeba ji převázat. Ani třetí pokus nevychází, tak se práce uchopí zkušená květinářka Elen, která během necelých deseti minut vytváří dílo. Máme pocit, že je v tom nějaká magie.

Odpoledne se situace mění. Vazba nám sice trvá téměř půl hodiny, ale výsledek nevypadá jako koště pro čarodějnici, což nám potvrzuje také fakt, že si ji zákazník hned odnáší. Nejžádanější květinou na Valentýna je samozřejmě růže, ale pánové vybírají také tulipány, gerbery a nebrání se ani netradičním vazbám. Někteří si nechávají poradit, jiní přesně vědí, jakou kytku potřebují. Vítězí také květiny doplněné o srdíčka či rudé mašle.

Poslední zákazník přichází v 17.57, což je tři minuty před zavřením. Na květinářkách únava není znát, ale my už pociťujeme bolest nohou a při pohledu na naše nehty je znát práce s květinami.

Anna Sotolářová