„Řídím se svými nevalnými finančními možnostmi, nikoliv etiketami. Uvědomuji si, že tímto nedobrovolným zavrhnutím biovýrobků jakoby podporuji chov zvířat v mnohdy ukrutných podmínkách, ale zbývá mi něco jiného?“ míní dvaadvacetiletá studentka z Opavy Tereza Valchová.

„Při koupi všech potravin, nejen masa a mléka, se podřizuji především jejich ceně. Mám malý důchod, a tudíž hluboko do kapsy,“ zní odpověď jednasedmdesátileté penzistky z Kobeřic, která si nepřeje být jmenována.

„Všechny bioprodukty jsou nepřiměřeně drahé. Vyhýbám se jim obloukem,“ podotýká pětasedmdesátiletá uklízečka z Kravař, která odmítla zveřejnění svého jména.

„Odpovím vám poněkud zeširoka. V prvé řadě jím to, na co mám peníze, a těch, pravda, moc není, a až druhotně to, co mi chutná,“ sdělil devětašedesátiletý důchodce Pavel Rozséval z Opavy.

„Můj otec se zaměřil na biostravu a doufal, že mu přestanou přetrvávající zažívací potíže, ale vyšlo to nazmar. Poradila jsem mu, ať si dává chleba se sádlem jako já, a bude fit,“ směje se pětatřicetiletá invalidní důchodkyně Petra Hronková ze Štěpánkovic.

„Co se týká mléka, dávám přednost bioproduktům, v mase spíše klasické produkci, a to hlavně z důvodu ceny a omezenosti nabídky,“ odpověděl sedmatřicetiletý opavský realitní makléř Ondřej Veselý.

(zp)