Tak vám přinášíme portréty alespoň několika z nich. Jsou to osobnosti různých profesí i stáří, jedno je jim ale společné: svého postavení a prestiže dosáhli jen díky své tvrdé práci.

Koho znají děti? Od Gottové po Dostála

Monika Žídková, Ivana Gottová, Libor Kozák, Jan Nezmar, Víťa Dostál, Petr Klimeš, René Černohorský či Zbyněk Stanjura. Tito lidé patří podle žáků šesté třídy Základní školy T. G. Masaryka v Opavě mezi ty, kteří prezentují Opavsko za hranicemi svého regionu.

Jako důvod u Moniky Žídkové žáci označili její titul miss, povolání modelky a účast v soutěži Stardance. V případě Ivany Gottové si děti vybavily jejího slavného manžela. Jeden z žáků si pak také vzpomněl na herce z reklamy na hypotéku Petra Klimeše.

Několikrát byl zmíněn také fotbalista Libor Kozák, který přestoupil z Opavy do Lazia Řím, nebo fotbalista Jan Nezmar, který přestoupil z Opavy do Liberce. Párkrát se v dotazníku objevilo také jméno cyklisty a cestovatele Víti Dostála.

Televizní noviny pak inspirovaly ty, kteří neopomněli tiskového mluvčího opavské policie René Černohorského. Podle dvou dětí prezentuje Opavsko za hranicemi regionu také opavský primátor Zbyněk Stanjura.

Víťa Dostál: Jak se ze světoběžníka stal farmář



Několikanásobný držitel titulu Železný muž, horolezec, parašutista, a hlavně cestovatel a cyklista, který jako první Čech objel na kole celý svět. Padesátiletý hlubočský rodák Víťa Dostál.

S cestováním po světě na kole začal ještě za hluboké totality. Jeho první kilometry dálkových cest vedly k Balatonu a postupně na celý Balkán a do dalších evropských zemí. „To už se mi ale v hlavě rodila myšlenka na cestu kolem světa,“ vzpomíná Dostál.

Po Evropě přišly na řadu i USA a Austrálie. Na jeho největší výpravu kolem světa, trvající 3 roky a 3 dny, během kterých našlapal rovných 60 tisíc kilometrů, se vydal v září 1994. V té době už několik let pracoval na obnově zděděného a v restitucích navráceného statku a hned po návratu z triumfální výpravy se zaměřil všemi silami na jeho další rozvoj.

Byl jedním z prvních zemědělců na Opavsku, kteří jsou držitelem certifikátu Bio. Na své farmě, kterou nazval Šťastná planeta, nyní chová přes pětadvacet kusů skotu, ovce, poníky, osla a pár slepic.

V srpnu 2006 vyrazil, jak sám říká, na „pravděpodobně mou poslední sólovou cestu“ napříč americkým kontinentem od Aljašky až po Ohňovou zemi, jejíž trasu dlouhou 26 233 kilometrů zvládl za 223 dnů.

Cyklistice se i nadále aktivně věnuje a spolu s přáteli a manželkou se účastní řady cestovatelských setkání a pravidelně pořádá na své farmě závody. V plánech do budoucna je na prvním místě rodina a rozjetí agroturistiky na jeho farmě.

Kdo je Víťa Dostál

Narodil se 21. listopadu 1959 v Bílovci, vyučil se a následně vystudoval střední průmyslovou školu, na které v roce 1980 maturoval. První kolo dostal v 6 letch. Je podruhé ženatý. Má tři děti. S první ženou má jedenáctiletého syna Jakuba a se současnou Andreou má dvě holčičky.

Starší Annemarie má 3,5 roku a mladší Karolína 9 měsíců. Sám sebe charakterizuje jako vyrovnaného, ale věčně nespokojeného a netrpělivého člověka.

Socha Kurta Gebauera zdobí Antverpy i Opavu

Snad každý Opavan zná siluety ptáků z Ptačího vrchu ve Smetanových sadech. A snad každý také ví, že jejich autorem je rodák z Hradce nad Moravicí, sochař Kurt Gebauer. Narodil se 18. srpna 1941.

Že z něj jednou bude doma i v zahraničí uznávaný mistr sochařského kumštu, tehdy nikdo netušil. Jeho umělecká dráha vlastně začala v roce 1955, kdy se zapsal na Školu uměleckých řemesel v Brně, téměř současně ale prošel i Sochařsko-kamenickou školou v Hořicích. Přesto první tři roky pracoval jako kameník.

Až v roce 1963 nastupuje na pražskou AVU, absolventem se stává v roce 1969. Mezitím si užije stáž u profesora Hajeka ve Stuttgartu. Světlo světa spatřují jeho netradiční měkké plastiky – tou první je vzdušná plavkyně.

V roce 1972 absolvuje st áž v Césarově ateliéru v Paříži a za dva roky vzniká pro Opavany socha běžící dívky. Ta je nejprve také jen měkký model, ale… „Socha běžící dívky měla velké štěstí. Tehdejším komunistickým představitelům se do Opavy nehodila, a tak se pro ni nemohlo najít vhodné místo. Ale malým zázrakem se dostala na výstavu do Antverp, zde si ji zakoupili a trvale vystavili.

A tak najednou soudruzi zjistili, že když je dobrá pro Antverpy, bude dobrá i pro Opavu,“ vzpomíná autor.

Ostatně dnes ji můžeme vidět před Domem umění. Jeho umělecký život ale pokračoval. Na čas se uchýlil do azylu ve středočeském Nižboru, pak se trvale usídlil v Praze. Desítky jeho soch jsou zastoupeny ve veřejných i soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí.

Kurt Gebauer učí na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze mladé studenty umění. Zde se o dva roky později stal profesorem a dnes tu šéfuje katedře sochařství.

Zázračné dítě Lukáš Vondráček

Lukáš Vondráček začal hrát na klavír v době, kdy ještě nedosáhl na pedály a v devíti letech suverénně vyhrál celostátní klavírní soutěž Amadeus. Odborníky i hudbymilovnou veřejností byl tehdy vnímán jako zázračné dítě a s touto nálepkou se musel naučit žít.

„Věděl jsem, že žiji trochu jinak než mí vrstevníci, ale protože jsem nic jiného nepoznal, bral jsem to jako samozřejmost. K notám jsem si nikdy žádnou náklonnost nevypěstoval a v době nácviku a zkoušek hrávám bez partitury,“ říká dnes třiadvacetiletý Lukáš.

Na kontě má už přes 980 koncertů v Česku i v zahraničí a dvaašedesát vystoupení s českými i světovými orchestry. Jeho manželka je hobojistka a mají spolu téměř tříletého syna Rafaela.

Lukáš teď koncertuje v Chicagu a kromě londýnské agentury navázal kontakt s americkou agenturou speciálně pro koncerty po celých Spojených státech. Do konce roku bude vystupovat ještě ve Švýcarsku i v Německu a připravuje CD z díla Sergeje Rachmaninova.

Zdeněk Pospěch: z Kylešovic do reprezentace

Jestliže bychom hledali nejznámějšího sportovce současnosti původem z Opavy, asi by řadu lidí napadlo jméno reprezentačního fotbalového obránce FC Kodaň Zdeňka Pospěcha. Kylešovský rodák se vydal ve stopách svého otce Jiřího.

S fotbalem začal v Kylešovicích, prošel mládežnickými kategoriemi Slezského FC Opava. Jeho růst měl ale další pokračování, a to v barvách ostravského Baníku, se kterým získal mistrovský titul. I Ostrava se mu zdála být malá.

Následoval přestup do pražské Sparty a následně do dánského velkoklubu FC Kodaň, kde v současné době patří k velkým postavám mužstva bojujícího v Evropské lize.

„V Kodani jsem maximálně spokojený, ale domovem je pro mě stále Opava,“ nechal se slyšet reprezentační obránce. O tom, že do rodných Kylešovic se vrací rád, svědčí účastí na Vánočních zápasech bývalých a současných hráčů SFC.

„Do Opavy se vracím rád, mám tady rodiče a řadu kamarádů,“ poznamenal jednatřicetiletý fotbalista, který i přes svou hvězdnou kariéru zůstal nadále skromným klukem z Kylešovic.

Výtvarnice hledá inspiraci v hudbě

Známá opavská výtvarnice, pedagožka a ilustrátorka Irena Stanislavová má na svém uměleckém kontě kolem stovky samostatných a stejný počet kolektivních výstav doma i v cizině.

V jejích obrazech se nejčastěji vyskytují témata na klasickou a jazzovou hudbu, která jí poskytují velký prostor vnitřní svobody. Hudební tóny vnímá rovnou jako barevný obraz.

„Kromě hudby hledám inspiraci také v přírodě a v lidech, kteří jsou pro mě zajímaví,“ prozrazuje Stanislavová své náměty. Vystudovala bratislavskou uměleckou školu i brněnskou univerzitu v oboru dějiny umění.

Její tvorba je zastoupena ve sbírkách českých, belgických, brazilských, dánských, německých, francouzských, holandských, italských, rakouských i thajských sběratelů výtvarného umění.

Posledních dvacet let je na volné noze a kromě vlastní tvorby vyučuje grafické techniky na Střední uměleckoprůmyslové škole v Opavě.

S manželem a dcerou bydlí a tvoří v Opavě. Nejrozsáhlejší samostatné výstavy měla v Thajsku, v Londýně, v Německu, v Itálii, v Brazílii a v Tokiu.

V současné době má retro výstavu s názvem Doteky tónů v opavském Doměumění.

Kofe-in se prosadil v televizi

Opavská kapela Kofe-in se dala dohromady v roce 2006. Hned od svého začátku měla ve svých plachtách dobrý vítr – sešla se zde pětice zkušených muzikantů, byť se předtím věnovali žánrově různorodým projektům.

V každém případě se zrodilo seskupení Zdeněk Raab, Jan Tengler, Jan Hoblík, Petr Kunze a Jan Kunze, charakterizované nabroušenými kytarami, nekompromisními saxofonovými sóly, teatrálně nadrzlým projevem frontmana a pulzující rytmikou živého bubeníka, podpořenou elektronickými beaty. Alespoň tak to charakterizují sami kofe–ini.

A byl to krok tím správným směrem. Skupina si našla své publikum originálním zvukem, kdy pod rockovým hávem bylo možno zaslechnout electro, trance nebo drum'n'bass i díky svým neortodoxním textům a pódiovému projevu charismatického frontmana Jana Kunzeho. Kofe-in se rychle vyprofiloval v respektovanou klubovou a festivalovou skupinu.

Ostatně kluby a festivaly jsou dodnes živnou půdou skupiny, která za svůj dosavadní vrchol v tomto směru považuje rok 2007 a vystoupení ve známém londýnském klubu The Jamm. Ale i účast na festivalech Colours of Ostrava, Mighty Sounds nebo Digital Sun staví Kofe-in mezi „dobrá jména“.

Pomalu končící rok 2009 má pak skupina zapsán jako své dvě významné „poprvé“. Tím prvním je vydání debutové alba Osobní vesmír a tím druhým vstup na televizní půdu.

„Náš videoklip Sebe mi dej je už pátý týden na prvním místě v hitparádě televizního pořadu Pětka s Pomerančem. Prostě bomba, naše radost nezná mezí! Všem, co nás podpořili a ještě podpoří, děkujeme. Jste fakt super!“ vzkazují svým fanouškům kluci z Kofe-inu.

Radim Kotala, Jitka Hrušková, Lucie Orbanová, Veronika Schindlerová, Martin Kůs, Roman Brhel