V Opavě se smuteční obřad konal proto, že zde žijí Čejkovi příbuzní. Do smuteční síně začali první lidé přicházet více než půl hodiny před začátkem posledního rozloučení. Média však měla dovnitř zakázán přístup, nebylo možné fotografovat ani natáčet.

„Pan Čejka, ač už později nebyl členem opavského Slezského divadla, tak se do Opavy rád vracel a opavští diváci měli tu možnost jej pravidelně vidět na jevišti Slezského divadla. Jeho sestra Violetta Tomaníková tady byla dlouholetou členkou, primabalerínou baletu a později řadu let i lektorkou baletního studia, pan Čejka se objevoval na premiérách představení své sestry. Všichni kolegové na něj vzpomínají jako na legendu opavského divadla a na jeho komické scénky, které působily i mimo jeviště,“ řekla médiím před smuteční síní Nikola Kleindorfová, zástupkyně náměstka ředitele pro obchodní záležitosti.

Na místě nechyběla řada fanoušků Jaroslava Čejky, mnozí zmiňovali, že jej měli velice rádi a vzpomínali na něj nejen jako na legendárního mima, ale i herce, nejvíce si jej pamatují a utkvěla jim v mysli například jeho role komořího z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Rozloučit se přišli i spolužáci z opavské základní školy.

„Byla jsem ho navštívit v Praze, protože ho ukazovali v televizi, že se tam o něj sestřičky dobře starají, tak jsem sedla na vlak, dojela do Prahy, metrem do Kobylis a našla jsem ho. Půl dne jsme si povídali, o všem možném, stěžoval si, že nemůže pořádně na nohy, vykládal, jak se staral o maminku, jak si pořizoval své kostýmy, které si navrhoval sám. Ještě mě pak doprovodil zpátky k té vrátnici,“ vzpomínala jeho spolužačka Marie Vaňková, rozená Šmídová.

Fotogalerie: Jaroslav Čejka

Po smutečním obřadu byly ostatky Jaroslava Čejky převezeny ke zpopelnění. Kde bude následně pochován, není zřejmé.Jaroslav Čejka se narodil 22. července 1936 v Ostravě. Jako profesionální tanečník nastoupil na prkna nynějšího Slezského divadla v roce 1951, bylo to jeho úplně první angažmá. „Pan Čejka u nás tedy působil od svých patnácti let, kdy dělal sólistu baletu ale rád se k nám vracel. Naši kolegové na něj stále vzpomínají a vzhledem k tomu, jak měl rád legraci, tak velmi mile,“ řekl před pohřbem také náměstek ředitele opavského divadla Ondřej Benda. V Opavě tančil Jaroslav Čejka do roku 1954, poté odešel do angažmá do Plzně a Ostravy. Svou pílí se v roce 1961 dostal až na prkna Národního divadla, kde za osmnáct let vytvořil čtyři desítky rolí. Později se začal více věnovat i pantomimě, se svým uměním seznámil diváky na turné prakticky po celém světě, účinkoval v Americe, Asii, Austrálii i Africe. „Vždy se ale těšil zpátky ke své rodině do Opavy,“ zaznělo také ve smutečním projevu.

Na kontě má Jaroslav Čejka i desítky filmových rolí, celý život miloval operu, vystupoval v divadle Luďka Soboty. Sám si vymýšlel nové scénky, ke kterým si sám navrhoval kostýmy nebo paruky. V roce 1987 představil poprvé publiku svou legendární scénku, kde imituje slepici s názvem Pan Slepice. Imitoval i komika Charlieho Chaplina nebo americkou zpěvačku Tinu Turner. V roce 2007 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tanec a balet. Zemřel 11. října ve věku šestaosmdesáti let v domově pro seniory v Praze.