Pod projektem jsou podepsány Charita Opava a Hradecký slunovrat. Právě na něm básnířka Helena Jombíková díky vybraným penězům představí svou tvorbu.

Sbírka byla zahájena začátkem září a bylo potřeba, aby lidé dali dohromady na 73 tisíc korun, což je cena zmíněného invalidního vozíčku. To se podařilo už za osm dní. Nakonec lidé nemocné paní Hele poslali 101 436 korun.

Snímek z připravovaného projektu Královny růží.
Královny růží předvedou, že žena i po vážné nemoci může být krásná

„Kromě vozíčku samotného si tak bude moci dokoupit i různé příslušenství k němu a ještě může vyrazit do lázní. Do sbírky se zapojilo kolem sta lidí, šlo o jednotlivce i firmy,“ říká Ivo Mludek z Charity Opava.

HLAVNĚ SE NEVZDÁVAT

Čtyřiačtyřicetiletá Opavanka Helena Jombíková trpí lehkou formou mitochondriální poruchy. Jde o nevyléčitelnou nemoc, v jejímž důsledku je stále častěji odkázána na invalidní vozík.

„Člověk se s ní už narodí, já jsem však nevěděla, že ji mám. Vypukla u mě před deseti lety, nevím přesně, co bylo spouštěčem, hodně ale záleží na psychice. Přibližně jednou ročně navštěvuji Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze, Ústav dědičných metabolických poruch, jde o jediné zařízení svého druhu v České republice. Tamní personál si zaslouží opravdu velkou poklonu,“ konstatuje paní Hela, bývalá klientka a současná zaměstnankyně Charity Opava.

Ilustrační foto.
Začala válka? Městský rozhlas v Novém Jičíně vyděsil obyvatele

Jak sama tvrdí, jejím cílem není na sebe upozorňovat. „Chci jen ukázat, že i když je člověk nemocný, je důležité to nevzdávat a ani já to nevzdám,“ pokračuje v povídání. Právě před deseti lety, když se u ní nemoc začala projevovat, napsala své první básně. „Psaní mě naplňuje, je to pro mě taková terapie. Říkám, že má nemoc je dar. Něco mi vzala, ale také dala,“ míní.

Výsledky sbírky byla nadšená, překvapilo ji množství dobrých lidí. Elektrický vozík, který dosud nevlastnila, jí nyní umožní přijet na Hradecký slunovrat, a to konkrétně v sobotu 9. listopadu. Publikum seznámí ve Velké dvoraně hradeckého zámku se svými verši.

„Dříve jsem četla třeba v domovech pro seniory nebo kde mě o to požádali. Na tak velké akci však ještě nikdy, asi budu mít trému. Ale přečtu to tak, jak to cítím,“ prozradila závěrem naší redakci paní Hela.