Člověku, který se do osudů řady z nich nesmazatelně zapsal svou upřímnou přátelskou myslí, ochotou kdykoli pomoci nebo alespoň poradit, člověkem, který se stal mnohým přítelem i otcem. Tímto člověkem byl církevní hodnostář, básník, spisovatel ale i politický vězeň a aktivní bojovník za lidská práva Mons. Josef Veselý, který před týdnem podlehl ve svých osmdesáti letech těžké nemoci.

Zesnulého nejprve představil čtený krátký životopis a poté se oddali společné vzpomínce na Josefa Veselého při mši, kterou osobně celebroval biskup František Lobkowicz.

Bylo připomenuto, že Josef Veselý ve svém životě neměl životní cestu předem vyšlapanou, musel se potýkat s nevraživostí a záští, žil v době, která jeho lidské povaze nepřála. Proto byl roku 1961 tehdejším komunistickým režimem odsouzen ke třinácti letům těžkého žaláře.

Komunistický lágr jej ale nezlomil, naopak paradoxně mu ukázal, že se vydal na správnou cestu. Zde pochopil, jaký je jeho životní osud – přímo ve valdické věznici se v roce 1962 stal tajně knězem, zde se začala jeho kariéra básníka, když myšlenky a duševní pohnutky přeměňoval ve své první verše.

Při mši tak zazněla slova pokory před životem i prací zesnulého, na poslední cestu jej doprovodily modlitby stovek úst, žádajících, aby zesnulého Bůh odměnil za jeho čistý a lidem tak prospěšný život. V řadě očí se zaleskly slzy smutku po velkém člověku. Poslední sbohem přišli dát hlavně ti, kteří poznali Mons. Veselého během jeho života, jak se říká, tváří v tvář.

Osobní vyznání přednesli zástupci diecéze. Zejména ti, kterým Mons. Veselý ukázal cestu. „Chci vám za nás kněží, které jste přivedl na cestu svobody, poděkovat. Poděkovat za váš čas, modlitbu, za váš přístup, za vaše otevřené srdce i dveře fary, za všechny stokoruny na pivo a na holiče, když jsme měli příliš dlouhé vlasy, za knížky, za společné snídaně, za sekání trávy, za tříkrálové koledování, za spanilé jízdy trabantem, za zdrávasy a růžence, odříkávané ve veliké rychlosti, hlavně pak za to, že jste vždy stál při nás, že jste nás přivedl k víře a bohatšímu životu.

Otče Josefe, vy jste vždy říkal: Víme o sobě a já doufám, že to vaše Víme o sobě, nepřestává platit ani teď,“ zaznělo také z kněžiště.

Slovo si vzal i ředitel Charity Opava Jan Hanuš. „Charita Opava oslavila loni dvacet let své činnosti. Po celou tu dobu nás Otec Josef podporoval, pomáhal nám, docházel za našimi klienty, mluvil s nimi, mluvil s našimi pracovníky a živě se do práce charity zapojoval.

Měl velikou schopnost empatie, soucítění se druhými, zvláště pak s těmi, kteří byli nemocní, těmi, kteří procházeli utrpením. A byly jich určitě stovky nemocných, které navštívil v nemocnici či doma. Ti by mohli vydat svědectví o jeho jemnosti a zájmu, o tom, jak jim jeho návštěva pomohla, nasměrovala jejich víru. A to jsme se od něho mohli učit také u nás v charitě,“ řekl mimo jiné ředitel Charity Opava.

Svými dojmy z několika osobních setkání s Josefem Veselým se za statutární město Opavu rozloučil náměstek primátora Jaroslav Horák, za členy Společenství Vladimíra Neuwirtha, jehož činnost se stala záminkou ke komunistickým represím také proti Josefu Veselému, promluvil Mons. Antonín Hýža a všechny ty, kteří společně s ním prožili část života v praporech PTP či pracovních táborech, promluvil místopředseda Moravskoslezského Svazu PTP František Možný.

V poledne pak byla rakev s tělem Mons. Josefa Veselého převezena na městský hřbitov, kde byla za modliteb a zpěvu Chrámového sboru Karla Kostery a všech přítomných uložena do hrobu.

Josef Veselý

Narodil se 28. července 1929 ve Zlámance u Kroměříže. V létech 1940 – 1948 studoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, od roku 1948 do roku 1950 na teologické fakultě UP v Olomouci. V roce 1950 nastoupil na tři roky vojenskou službu k PTP.

V létech 1954 – 1961 pracoval v Oblastní galerii v tehdejším Gottwaldově. V roce 1961 byl zatčen pro členství ve Společenství Vladimíra Neuwirtha, a po vykonstruovaném procesu vězněn do roku 1965 v Ostravě a Valdicích. Ve vězení byl 8. prosince 1962 biskupem Korcem tajně vysvěcen na kněze. Po návratu z vězení byl zaměstnancem Prefy a Vinných sklepů Kroměříž.

V létech 1968 – 1970 dokončil teologická studia v Litoměřicích. Na první kaplanské místo nastoupil v roce 1970 do Ludgeřovic u Ostravy, od roku 1971 se stal na deset let administrátorem farnosti Budišov nad Budišovkou. V roce 1981 byl ustanoven administrátorem farnosti Opava – Jaktař.

Od roku 1987 pak jmenován farářem farnosti Panny Marie v Opavě a také děkanem opavského děkanátu. V roce 2005 odešel na odpočinek k Dcerám Božské Lásky na Kylešovském kopci v Opavě, kde až do posledních okamžiků svého života horlivě sloužil v kapli Mariana, ale také všem, kteří k němu přicházeli.

Byl čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži a 5. února 1991 byl jmenován čestným papežským prelátem.

Během života získal různá ocenění. 16. září 2001 obdržel za svůj dlouholetý duchovní a kulturní přínos Opavě Cenu Petra Bezruče. 5. července 2005 mu pak ČBK udělila na Velehradě Děkovné uznání za jeho básnické dílo odrážející poselství evangelia a křesťanskou spiritualitu. Dne 28. října 2009 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva.

Vyznamenání osobně převzal v aule ostravské Nové radnice v pondělí 1. 2. 2010 z rukou prezidenta České republiky Václava Klause.

Zdroj: Pavel Siuda, tiskový mluvčí Biskupství ostravsko-opavského