„Jejich velmi vysoký stav lze odvodit z počtu ulovených kusů, který má narůstající tendenci. K vysokým stavům lišky přispívá přehlednost krajiny. Liška jako predátor má obrovskou výhodu, na velkých lánech totiž dokáže rychle najít potravu,“ vysvětluje Jiří Šilha z Českomoravské myslivecké jednoty s tím, že k vysokému počtu lišek přispívají také zákazy a omezení některých způsobů lovu, vymýcení vztekliny účinnou vakcinací a s tím související nárůst plodnosti.

Vysoký počet lišek je podle něj dán také obtížností lišku ulovit, nemožností kvalitního výcviku lovecky upotřebitelných psů pro norování či rychlým přizpůsobením lišky měnícím se přírodním podmínkám.

„Mohu také potvrdit, že počet usmrcených lišek, kun a toulavých koček na silnicích je vysoký. Predátoři se pohybují podél silnic, protože tam hledají sražené kusy zvěře jako snadný zdroj potravy,“ řekl Šilha a doplnil, že dalším důvodem častého pohybu podél silnic je fakt, že drobná zvěř se v zimních měsících častěji stahuje do blízkosti silnic, protože na polích není potrava.

„V okolí silnic je možnost pastvy, navíc tráva je potřísněna posypovou solí, což zvěř k silnicím rovněž láká,“ podotkl.

Také myslivec a starosta Budišova nad Budišovkou František Vrchovecký potvrdil, že jsou na cestách často vidět přejeté lišky. Také v blízkosti lidských sídel se podle jeho slov vyskytují lišky více než dříve.

„Podle mě se však jedná o mladé lišky nebo liščata, jejichž pudya zkušenosti nejsou ještě tak dobře vyvinuté jako u starých jedinců. Myslím, že lišky rovněž vycítily, že se na venkově úplně změnil způsob života, a tudíž že jim zde nehrozí tolik nebezpečí jako kdysi,“ míní Vrchovecký a dodává:

„Kdysi se liška odvážila hledat potravu u lidských sídel pouze v době největší nouze při krutých zimách, kdy už v přírodě nebyla schopna nic ulovit.“ Jak řekl, tehdy liška byla pro hospodáře úhlavním nepřítelem, který byl za noc schopen vyplenit celý kurník, a připravit tak člověka o nemalé živobytí.

„Co se týká počtu lišek, pokud bych mohl porovnat současnou skutečnost s mými již třicetiletými zkušenostmi myslivce na Budišovsku, tak je to spíše normální stav, který se nijak nevymyká předchozím letům,“ pokračuje František Vrchovecký, podle kterého spíše lišky ztrácejí svoji přirozenou plachost vůči člověku.