Hned u vstupu do jejich areálu totiž stojí nepřehlédnutelná cedule, že vstup psům na hřiště je zakázán.

A realita? Psi si volně běhají po trávníku a jejich majitelé s cigaretou na rtu čekají, až si uleví. Že jejich čtyřnozí chlupáči zanechají fotbalistům své nevoňavé a mazlavé pozdravy, jako by je ani nezajímalo.

„Marné jsou naše upomínky, po upozornění, že tady pes nepatří, vždy slyšíme jen to, že pes je hodný, cvičený, vychovaný a podobné výmluvy,“ stěžují si správci areálu a dodávají: „A jen si představte, jak je asi dětem či dospělým fotbalistům, kteří běží pro zakopnutý míč, a ten je obalen kvalitním psím lejnem!“

V Ludgeřovicích je to stejné jako jinde. Doma si každý po svém psovi uklidí, ale jak vyjde ven, třeba do sportovního areálu, zapomene na pravidla. „Igelitový pytlík snad unese každý a psa, který si sám po sobě uklidí, jsem ještě neviděl. Bohužel pejskařů, kteří to dokážou, je velmi poskrovnu,“ stěžují si lidé z TJ Ludgeřovice.

Řešení se sice nabízí – úplně areál fotbalového hřiště uzavřít, ale to fotbalisté nechtějí. Nehledě na to, že nemají peníze, které by pořádný plot zaplatily. Je to prostě v lidech. Ti se musí změnit.