VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Margareta Rützová: Všechno tu bylo tmavé

Opava – Rozhovor s ní byl dlouho nejistý. Nechtěla s námi mluvit. Zaměstnanci Mariana to vysvětlovali: „Je velmi plachá, má pocit, že vám nemá co říci, že jí nebudete rozumět, že si udělá ostudu. Nevěří si.“ Nakonec nás přijala.

4.12.2011
SDÍLEJ:

Margareta Rützová, původem Němka, se do Mariana dostala za války.Foto: Vladimír Meletzký

Gretko, na střeše je koza

Na zažloutlé fotografii stojí v zahradě světlovlasá, asi šestnáctiletá dívka. Je plná nadějí a chuti do života. Vedle ní na pojízdném křesle bělovlasá stařenka. „Byla jedna z těch, o které jsem se starala. Ke konci života se jí to v hlavě už pomíchalo. Říkala mi: Gretko, tam na střeše je koza.“

Dnes zestárla také ona, ale v hlavě to má stále srovnáno. Sudetské dítě, dnes osmdesátiletá Margareta Rützová. Původem Němka, narozena v Mnichově, se do Mariana dostala za války. Jak a proč? Sama to neví a dokumenty, které připutovaly s ní, jsou skoupé na slovo.

Z dětství se jí vybavuje dvojče, bratr Hans, kterého později marně hledala. Vzpomíná si i na maminku, která zemřela, když jí bylo sedm let. Starost o rodinu pak spadla na tatínka. „Hodně si na něho vzpomínám. Byl hodný, ale za války padl na ruské frontě,“ říká.

Všechno bylo tmavé

Osud pak sourozence rozdělil. Hans skončil u cizích lidí v Německu. Měli hospodářství, a tak jim byl dobrý na práci. Gretku přivezli z neznámých důvodů do opavského Mariana. Bylo jí třináct čtrnáct let a byl to pro ni šok.

„Všechno se mi zdálo tmavé. Kam mě to vedete? Bylo mi strašně smutno a pořád jsem chtěla domů. Jenže tam jsem už nikoho neměla, tak jsem si říkala, že musím zůstat,“ vypráví s klidem člověka, kterého už všechno přebolelo.

Ukradené mládí

Řádové sestřičky ji přijaly dobře, ale práce ji nikdo nezbavil. Nejdříve opatrovala v Marianu babičky, pak přijely děti bez rodičů. Prala prádlo, žehlila, vařila, uklízela, sekala dřevo, nosila v kýblech vodu, dřela peří, poklízela prasata a kozy. „Pracovala jsem ráda,“ říká a ani ji nenapadne, že jí někdo někde na základě něčího rozhodnutí ukradl dětství, mládí a vlastně celý život.

„Osud už je takový,“ odpoví, když se jí zeptáte, jak by se její život odvíjel, kdyby zůstala v Německu. Z Německa s ní připutovalo školní vysvědčení se známkami ze čtení, psaní a počítání. Tam její vzdělání skončilo. V roce 1951 se vzdala německého občanství a požádala o české. Němčinu jí však z hlavy režim vymazat nedokázal. Dodnes si češtinu prokládá německými slovíčky.

Padesát let na vrátnici

Nejdelší úsek svého života strávila Gretka na vrátnici Mariana. Dlouhých padesát let. Tu práci milovala, cítila se potřebná. Před třemi lety z vrátnice odešla a musela hledat novou náplň svých dní. Zaměstnanci zjistili, že má velké nadání na ruční práce. A tak Gretka chodí do výtvarné třídy. Zůstává tam denně osm hodin, vyrábí vánoční i velikonoční ozdoby a vyniká úžasnou trpělivostí.

Také pěstuje kytky. V létě má jako první na okně truhlíky s muškáty. Pěstuje, přesazuje, sprchuje. „Naučila mě to kdysi tady v Marianu zahradnice,“ vysvětluje. Zeptat se jí, jaké má přání do budoucna, znamená vyvolat její údiv. „Už mám své roky, tak jaképak přání? Žádné nemám,“ odpoví.

Co o ní řekl ředitel Mariana Antonín Janýška

V souvislosti s paní Gretkou bych chtěl znovu upozornit na osud tzv. sudetských dětí žijících v Marianu, jejichž příběhy už byly v Deníku uvedeny. Prožili zde život, který může většina lidí pokládat za ztracený. Přesto se dopracovali k veliké životní moudrosti a nikdy jsem neslyšel, že by kvůli svému osudu někomu dávali vinu nebo že by někoho nenáviděli nebo že by se chtěli někomu pomstít.

Jsou ve vyšším seniorském věku. Pro mnohé z nás, včetně některých seniorů, by mohli být příkladem. Z jejich úst je možné slyšet slova vzpomínek na pěkné chvíle, slova očekávání nových radostných událostí, slova smíření se svým osudem i s životem v Marianu. Marianum prochází transformací pobytových sociálních služeb, ale oni se už nechtějí nikam stěhovat. Jsou tady doma.

Jsou ve věku seniorů, kteří v případě odchodu ze svého domova do organizace se jménem Domov pro seniory pociťují stesk a mohou podléhat depresím či pocitům osamocenosti. Proto v souvislosti s transformací necháváme těmto lidem dlouhý čas na to, aby se rozmysleli, kde by chtěli žít a s kýmby chtěli bydlet. Věříme, že nakonec najdeme způsob, jak zachovat paní Gretce i ostatním „sudetským dětem z Mariana“ životní jistoty, o které nechtějí přijít.

Autor: Zuzana Urbánková

4.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Korunovační klenoty spolu s Kodexem vyšehradským uvidíte v Hlučíně až do 23. prosince.

Hlučín vystavil repliky korunovačních klenotů

Ilustrační foto.

Rozloučili jsme se - 50. týden

Nadšenci ve Lhotě vytvořili model kolejiště

Více než dvě stě padesát metrů kolejí, po nichž se prohánějí vlakové soupravy, které brázdily železnice až do roku 1990. To je kolejiště ve Lhotě, jediné svého druhu v kraji.

Soud zprostil Milana Koláře obžaloby

Poměrně rychlý průběh mělo líčení s bývalým jednatelem a manažerem HK Opava Milanem Kolářem u opavského okresního soudu.

Na frekventovanou silnici se zřítil sloup veřejného osvětlení

Hodně dramatická situace nastala ve čtvrtek před polednem v Hlučíně. Na frekventovanou silnici – ulici Ostravskou, po které denně projedou tisíce vozidel, se za plného provozu zřítil sloup veřejného osvětlení.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Chuchelné: nejspíše šlo o sebevraždu

Třiapadesátiletá žena se stala obětí dopravní nehody, k níž ve středu došlo na úseku silnice mezi Chuchelnou a Strahovicemi.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT