Předtím než jsem v sobotu nedlouho po poledni vyrazil do Služovic, abych se podíval, jak probíhá mariášový turnaj, myslel jsem si, že půjde o záležitost deseti chlapů, kteří se sejdou nad kartami a zkrátí si jedno víkendové odpoledne. Šeredně jsem se však zmýlil.

Po příchodu do sálu služovického kulturního domu na mě čekalo deset připravených hracích stolů s balíčky karet a vytištěnými pravidly, projektor, na něž se promítaly průběžné výsledky, a hlavně pestrá škála cen. Před zahájením se dokonce ještě muselo několik stolů nechat přinést.

„Jednalo se o první ročník. Říkali jsme si, že pokud se turnaje zúčastní alespoň třicet hráčů, budeme velice spokojeni. Tento počet však byl překonán. Přihlášených bylo nakonec okolo čtyřiceti," komentoval jeden z organizátorů Radim Kolek.

Každý hráč měl připravenu krabičku s drobnými a předtím, než všechno vypuklo, vylosoval si číslo stolu, u něhož začínal. Každé kolo trvalo pětačtyřicet minut, body se sčítaly a pro druhé a další kola se nasazovalo podle pořadí. Narazili tak na sebe ti nejlepší a také méně úspěšní.

Řada účastníků turnaje si ke hře poručila pivo. Jak jsem se však dozvěděl, přemíra tohoto pitiva se ale nedoporučuje. Hráči v mariáši totiž musí neustále počítat a při větší konzumaci hrozí, že smysly nebudou tak bystré, což by mohlo způsobit nepřesnosti v jednotlivých propočtech.

Někteří se této karetní hře věnují téměř na profesionální úrovni. Našli se i tací, co do služovického kulturáku přišli oděni v tričkách se svými jmény či přezdívkami a logem České mariášové unie. Nechyběl zde například člověk s hráčským pseudonymem Kaktus.

Zdaleka ne všichni ze čtyřicítky zúčastněných přitom pocházeli ze Služovic nebo okolí. „Tamhleta skupinka přijela z Chuchelné, ale třeba tento pán sem vážil cestu až z Frýdku-Místku," ukazoval mi Radim Kolek.

Služovická lípa pro některé návštěvníky sloužila také jako mariášová osvěta. Pokud bude druhý ročník, možná se ho účastní také místní starosta Petr Weczerek. O této úvaze se mi alespoň zmínil v krátkém rozhovoru. „K mariáši nemám prakticky žádný vztah. Kdybych se turnaje zúčastnil, nejspíš bych prohrál barák, úřad a funkci. Proto je dobře, že jsem byl přítomen pouze v pozici diváka.

Snad se něco přiučím a třeba další ročník by pro mě byl aktuálnější a účastnil bych se i jako hráč," komentoval nejvyšší představitel obce, která organizátory podpořila.

Organizátoři Erich Kriebel a Radim Kolek: Musíte být ve střehu a uvažovat

.Zdroj: .

V obci se sice jednalo o první ročník mariášového turnaje, Služovice však hráčskou základnu rozhodně mají. Podle pořadatelů Služovické lípy Ericha Kriebela a Radima Kolka je na Prajzské z čeho vybírat.

Není to tedy tak, že by se mariáš na Opavsku stával vyhynulým karetním druhem?

Radim Kolek (na fotografii vpravo): Je to hospodská hra, která nejenom na Prajzské má strašně dlouhou tradici. My, co to tady organizujeme, jsme spolu začali hrát před pětadvaceti nebo dokonce snad třiceti lety.

Se strejdou, který je také jedním z pořadatelů, jsme chodili hrát každý pátek do hospody. Začínali jsme na dvacetníkovém, pak se přešlo na korunový mariáš. Historie této hry je a my se snažili navázat na tradici z okolních obcí.

Má Opavsko svou mariášovou Mekku?

Erich Kriebel: Je to různé. V Opavě bývají turnaje v Raketě a konají se přes týden. U nás se pak hraje o víkendech někdy od listopadu. Totéž platí o okolních vesnicích, jakými jsou Štěpánkovice, Kobeřice anebo třeba Chuchelná.

Kolik se dá na takovém turnaji prohrát či vyhrát?

RK: Chtěl bych podotknout, že to není hazardní hra. Je to o tom si zahrát, pobavit se a peníze jsou takovým doprovodným prostředkem pro to, aby se o něco hrálo.

Na jednom turnaji jsem zažil, že někdo prohrál třeba i 128 korun za jednu hru. To se může stát, pokud někdo není rozumný a hrotí to. Vždycky platí ten, kdo prohraje. Buď prohraje jeden, anebo dva.

Trvají jednotlivé hry dlouho?

EK: Máte hru, která se dá udělat za pět sekund. Každý se podívá na své karty, někdo řekne trumf, ostatní to složí a platí ostatním základní vklad, kterým je třeba koruna nebo dvě. Stane se, že se hraje třeba minutu nebo dvě. Mariáš je o tom umět si představit ty karty. Představit si, co už šlo a co ještě může být. Kombinace jsou velice důležité.

Jak dlouho jste se učili pravidla?

RK: Pravidla se naučíte hned, ale herní praxí se zlepšujete. Čím více toho nahrajete, tím jste lepší. Pokud vám to ještě myslí. Mariáš jsme chodili hrát v pátky, člověk si dal dvě tři piva a až po konci hry jsem si dopřál další. Čím více piva, tak úsudek jde dolů.

Co je v této karetní hře nejdůležitější?

RK: Na mariáši je krásné to, že pokud znáte pravidla a chcete si zahrát, tak si zahrajete s kýmkoliv. Můžete pak dojet na to, že vás někdo podcení nebo přecení a vyčte vám pak například nějakou shozenou kartu. Je to o tom být stále ve střehu a uvažovat.

Většinou totiž hrajete dva proti jednomu. Záleží na tom, jak ti dva si jdou na ruku. Nesmí se však domlouvat. Ukazování karet nebo kopání do sebe pod stolem je zakázáno.