Jaký byl druhý návrat do stejné řeky?

Pro mě hlavně nečekaný a musím přiznat, že jsem o něm dlouho odmítal uvažovat. Studoval jsem medicínu proto, abych léčil, a ne úředničil.

Odříkaného chleba je největší krajíc. Nebude se vám po léčení stýskat?

Hlavní podmínka při kývnutí na funkci ředitele byla, že zůstanu ve vedení radiologického oddělení. Před dvěma lety jsem se na ně vrátil proto, že mělo nedostatek lékařů. Situace se však nezměnila a po mém definitivním odchodu by v něm lékař citelně chyběl.

Odpovědnost vás šlechtí, ale jdou obě časově náročné funkce zvládat?

Dají se skloubit. Větší část pracovní doby budu věnovat práci ředitele a kratší až v odpoledních hodinách zase lékařským povinnostem. Systém na oddělení je nastavený a drobné korekce si s lékaři vyříkáme na společných poledních schůzkách, které budou pravidelné.

Důležitou součástí radiologického oddělení je mamocentrum. Jaká je jeho situace?

Dobrá. Loni na podzim získalo reakreditaci na další dva roky a zůstává dál zařazeno do zhruba pětašedesáti center v republice. Je to dobrá zpráva, protože počet žen na vyšetření prsů stoupá. V roce 2003 jsme provedli 4 600 vyšetření a vloni k nám přišlo už 10 400 žen.

Mamocentrum je v pořádku, ale co nemocnice?

Její situaci bych rozdělil na oblast hospodaření, vybavení a personální. Všechny ekonomické detaily jsem za těch čtrnáct dní ve funkci ještě přesně nezjistil, ale určitý přehled už mám. Hospodaření se za poslední čtyři roky pomalu, ale neustále zlepšuje. V letošním roce jsem však zjistil určité varovné signály a nesmíme je podcenit, pokud nechceme zařízení znovu dostat na šikmou plochu. Loňský rok skončil jednoznačně v černých číslech, ale letos je rezerva v přebytku skutečně minimální.

Problémy budou asi hlavně s budovami.

Největší jsou v tomto směru s neoperačními obory, sídlícími ve stoletých pavilonech. Ty už neposkytují podmínky, odpovídající současnosti. Nejhůře jsou na tom pavilony L (interna), U (neurologie a stomatologie), K (ambulantní neurologie) a E (kožní). Dalším úkolem bude přestěhovat plicní oddělení z budovy kláštera, která nám nepatří.

Znáte řešení?

Jedinou možností, kterou vidím, je výstavba pavilonu N, který byl během války zničený. Pokud na původním místě znovu vyroste, bude spojen s pavilonem L do jednoho komplexu. Záměr už zřizovatel schválil a práce začnou hned po přísunu odpovídající finanční částky, představující 400 až 500 milionů korun. Stavba, pokud se ji podaří zahájit, bude probíhat dvoufázově - nejprve postavení pavilonuNa pak rekonstrukce pavilonu L.

Nemocnici v poslední době mediálně zviditelnily hlavně personální problémy, za které se bývalý ředitel dostal pod ostrou palbu.

Nemám žádné signály o tom, že by na odděleních výrazněji chyběly zdravotní sestry, ale u lékařů je situace jiná. Nejobtížněji se shánějí pro patologii, radiologii, biochemii nebo hematologii. To jsou obory, ve kterých odborníci citelně scházejí. Další kategorie jsou lékaři, kterých sice bývá dost, ale dávají přednost soukromé praxi před platem v nemocnici. Mluvím například o gynekologii nebo stomatologii. V dalších oborech je obměna lékařů přirozená. Kvalitní odcházejí za lukrativnějšími nabídkami a na jejich místa nastupují jiní, nebo absolventi lékařských fakult.

Kde bota tlačí nejcitelněji?

Hlavně na neurologii a na interně. Neurologie mívala devět kmenových lékařů a teď májen čtyři s několika externisty na malé úvazky. Musíme co nejvíc minimalizovat kritické situace a urychleně hledat nové lékařské posily. Na neurologii budeme muset na určitou dobu pravděpodobně omezit lůžkové části. Podobně je na tom interna, ale zatím to vypadá, že u ní nebudeme muset sáhnout k omezení provozu.

Znamená to, že v nemocnici nastane boj o lůžko?

Ne. Každý pacient, který bude lůžko potřebovat, ho dostane. Pokud bude lůžkově omezena neurologie, budou pacienti hospitalizováni na interně. Jsou to navíc podobné obory, jejichž činnost se v mnoha směrech překrývá.

Počítáte se zrušením některého oddělení?

Určitě nepočítám. Slezská nemocnice je schopna poskytnout lidem ze spádové oblasti komplexní služby, a to bych rád zachoval. Jsme jedna z mála nemocnic v kraji, která má všechny základní obory, a v některých je spádová oblast dokonce širší, než určují hranice bývalého okresu. Platí to hlavně o infekčním, očním, radiologickém a krčním oddělení. Také oddělení nukleární medicíny mívá pacienty z Krnovska a z Bruntálska.

Projevilo se nějak zrušení vítkovské nemocnice?

Výrazněji ne, ale přibyly nám například porody. Vítkovská nemocnice spadá pod novojičínskou, ale v akutních případech jsou pacienti z této oblasti přiváženi k nám. Asi proto, že do Opavy je to blíž než do Nového Jičína a trochu to souvisí s organizací záchranné služby.

Dostanete letos ještě nějaký přístroj?

Co se přístrojů týká, je opavská nemocnice dobře vybavená a obměňuje je podle potřeby. Letos nám přibude slíbený mamograf, který bude digitální, a provoz by mohl zahájit už závěrem roku.

Znáte židli primáře i ředitele. Na které se vám sedí pohodlněji?

Jednoznačně na primářské, protože jsem lékař. Jak už jsem řekl, studoval jsem medicínu, abych mohl léčit. Velkou zodpovědnost má však i ředitel a představa, že v obleku s vizitkou na klopě nemocnici jen reprezentuje, je vyloženě naivní. Žádný ředitel nemocnice to nemá jednoduché, protože ve zdravotnictví problémy vždycky byly a budou.

Psychicky jste vytrénovaný, ale jak jste na tom s fyzickými silami?

Snažím se je udržet.Kmým koníčkům vždycky patřil sport v různých podobách. V mládí jsem dělal atletiku, volejbal a basket. Po úrazu jsem musel tempo zvolnit a zůstávámu rekreačního tenisu, lyžování a jízdy na kole. Pasivně sportuji na tribuně opavského fotbalového stadionu.

Jak jste prožíval debakl českých fotbalistů na Euru?

Pochopitelně mě mrzí stejně jako každého fanouška. Naštěstí jsem jako realista ještě před zahájením soutěže náš postup do finále neočekával. Proto jsem pak nebyl až tak moc zklamaný.

Kdo je Milan Cvek?

Narodil se 5. 5. 1953 ve Zlíně a studoval na krnovském gymnáziu a na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Do opavské nemocnice nastoupil v roce 1978 a na radiologickém oddělení pracoval od roku 1980. Post primáře vyměnil v roce 2004 za místo ředitele, ze kterého po dvou letech na vlastní žádost odstoupil a vrátil se zpátky na radiologické oddělení. Do ředitelské funkce se vrátil znovu letos 5. června. Je ženatý a má tři děti. Dvě dcery už mají vlastní rodiny a syn je čerstvým maturantem na Mendelově gymnáziu.