Jako na velice ochotného člověka, pro kterého fotografie byla celoživotní láskou, na něj vzpomíná ředitelka knihovny Zuzana Bornová.

„Byl to zapálený pozorovatel okolního světa, bez uměleckého vzdělání, s mimořádně hlubokým vnitřním citem, díky němuž dokázal najít to, co zůstává na první pohledy skryto či to, co bez povšimnutí míjíme. Jeho doménou byla zejména portrétní fotografie.

V knihovně uvedl své velké výstavy Lidé Indie a Portréty z prostředí Slezského divadla," poznamenala Zuzana Bornová, s níž připravoval i další významnou expozici s názvem Aleje a stromy ve slezské krajině: „Když odcházel do nemocnice, říkal, že se na tom pracuje. Zdrtilo nás, když jsme se po něm později sháněli a zjistili, že zemřel.

Byl to takový hnací motor spolku a nejen pro knihovnu vykonal mnoho dobrého."

Podle Zuzany Bornové byla jeho další velkou láskou dokumentární fotografie, jejíž prostřednictvím zachycoval opomíjené kouzlo opavských fasád i architektonických detailů. „Vyvrcholením jeho dokumentární tvorby byla výstava Tak zraje čas. Tou byl zahájen 57. ročník Bezručovy Opavy," pokračovala.

Expozice navazovala na ty menší Věže a věžičky a Kouzlo opavských fasád. „Miroslav Ševčík odešel uprostřed plánů na další výstavy a projekty, které už bohužel nebudeme realizovat," mínila dále ředitelka Knihovny Petra Bezruče, podle které měl nedávno zesnulý fotograf i své osobní motto: Na této zemi jsem jen na návštěvě jako host. Můj domov je jinde a chci, aby si mne lidé pamatovali jako „skvělého" návštěvníka, jež je jim „bližním".