Než vejdete do třídy v přízemí budovy, připravte se na zcela odlišný obrázek, než na jaký jste z běžné školy zvyklí. Prostorná světlá místnost nemá žádné klasické školní lavice, je plná pomůcek, hraček, barev, děti se volně pohybují, hrají si na kobercích, mají značnou svobodu v mezích pravidel. Stručně řečeno jde o školu, kde se dětí učí prostřednictvím speciálních pomůcek, mají týdenní individuální plán, nejsou stresovány a tím vším je vlastně učení „nebolí".

„V Montessori škole je učitel průvodcem dítěte. Děti nás oslovují jménem a tykají nám," říká jedna z učitelek Eva Drastichová. Ona i její kolegyně Renata Šebestová musely kromě klasické vysoké školy absolvovat i kurz zaměřený na tento alternativní druh výuky, která na ně klade velké nároky.

Eva Drastichová zdůrazňuje, že Montessori škola splňuje požadavky klasických osnov, jen jinou formou než běžná škola. „U nás se dítě nemusí přizpůsobit rytmu ostatních spolužáků, respektujeme jeho tempo, pracuje na tom, co ho zajímá. Tím se dostává do větší hloubky problému," pokračuje učitelka.

U zrodu Montessori školy v Opavě stála ředitelka Slezského gymnázia Milada Pazderníková: „Jsem nesmírně ráda, že se nám během tří let podařilo tuto školu v Opavě rozjet. Jsem potěšena například i tím, že zde máme i děti z Ostravy." Podle jejích slov je Montessori škola ucelený, propracovaný systém, který má respekt k individualitě dítěte a nesnaží se ho formovat. „Důležitá je příprava prostředí, v němž se dětí učí," dodala ředitelka.

Škola sice sídlí v budově patřící kraji, provozuje ji však město Opava. Primátor Zdeněk Jirásek (ČSSD) ocenil, že se jedná o obohacení školské nabídky v našem městě, současně však podotkl, že je brzy na jakékoliv hodnocení a závěry. „Nemohu ani hodnotit metodu výuky," dodal s vysvětlením, že je mu tento stupeň školství vzdálen. Jirásek je bývalý rektor a děkan Slezské univerzity v Opavě.

Co je Montessori škola

Montessori škola je alternativní mateřská nebo základní škola, vedená v duchu zásad italské lékařky a pedagožky Marie Montessori. Vzdělávání podle ní vychází z potřeb dítěte, kterému svoboda umožní spontánní rozvoj tvořivosti. Výuka je přizpůsobená jeho možnostem, probíhá bez zvonění, bez zasedacího pořádku, bez trestání a hodnocení je neznámkované.

Hlavní důraz je kladen na individuální přístup a děti si mohou vybrat z nabídky úkolů a činností. Ve výuce se řídí vlastním tempem, takže nadanější postupují rychleji, aniž by přitom stresovaly ty, kteří potřebují učivo víc opakovat a častěji procvičovat. Učitel v Montessori škole jedná s žákem bez nadřazenosti a manipulování tak, aby byli rovnocennými partnery.

Při nerozhodnosti mu poradí, ale pokud to žákova zodpovědnost dovolí, ponechává mu možnost svobodné volby. Zasahuje pouze tehdy, když si dítě neumí činnost samo vybrat, když poruší pravidla nebo když se nudí. Školy tohoto typu jsou nejrozšířenější v Itálii, v Německu, v Nizozemsku, v Rusku a v Číně.

Poznámka Zuzany Urbánkové: Tiše

Na Montessori škole v Opavě je mi sympatické mnohé. Snaží se, aby děti netrpěly stresem, neměly komplexy z rychlejšího tempa spolužáka, nebyly vystaveny hloupé soutěživosti a pocitu, že člověk má hodnotu, jen když je první a ze všech nejlepší.

Co je mi na této školičce sympatické snad úplně nejvíc je fakt, že zde děti vedou k tomu, aby nebyly hlučné. Děti jsou dnes vůbec obecně velmi hlučné, snad aby si vynucovaly pozornost rodičů a okolí. Tady je však učí opaku. Učí je chovat se tiše a dávají jim najevo, že ani tak o pozornost nepřijdou. Spíše naopak. Možná umění chovat se tiše není pro život ta nejdůležitější vlastnost, ale možná také je.