Příjezd netradičních strojů před firmu motocyklového génia Pavla Brídy nechal přihlížející vzpomenout na českou filmovou klasiku Vrchní, prchni!, v němž Josef Abrhám jednoho hadrového krasavce vlastnil. A co víc, skupina návštěvníků ve svém středu falešného číšníka skutečně měla.

„Koukněte se támhle na toho chlápka v číšnickém obleku. Jmenuje se Jirka Vyoral a je ze Zlína. Svým oděvem tímto nechává vzpomenout na snímek, který se s Velorexy neodmyslitelně pojí," ukazoval člen Fan Clubu Velorex Jan Tóth z Bezdězu.

Původně to byl vůz určený postiženým

Páteční příjezd části česko-slovenské velorexové komunity zinscenoval už zmíněný Pavel Brída.

Ten všechny účastníky srazu nechal zaparkovat před Motoscootem a následně zahájil prohlídku firmy s velice zajímavou přednáškou. Posluchači se dozvěděli mnohé pikantnosti, s nimiž se musel vypořádávat při výrobě motocyklů. Představil také svůj vlastní Velorex, který postavil ve spolupráci se svými zaměstnanci.

„Osobně jsem člen velorexového klubu. Jsem strašně rád, že se mí staří dobří přátelé mohli sejít právě v Opavě," poznamenal Pavel Brída.

Velorexy mají pestrou historii. Jedná se o český produkt, který se začal vyrábět na počátku padesátých let minulého století. „Lidi to možná nevědí, ale původně bylo toto vozidlo určeno pro zdravotně postižené. Zakladatelé jsou bratři Stránští. Tříkolek se celkem vyrobilo 15 300. Vzácnějších čtyřkolek pak 1380," vysvětloval další člen Fan Clubu Velorex Ivo Fajman, který se Velorexům věnuje od roku 1987.

Jedná se o obrovského odborníka, jenž o těchto strojích nevelkého „vzrůstu" napsal i knihu.

Skupina tvořena hlavně českými, ale také i slovenskými fajnšmekry se do slezské metropole podívala v rámci už sedmnáctého ročníku Velorex čundru. „Samozřejmě k tomu patří sranda a recese. Na čundry jezdí kluboví členové z celé České republiky. Zvolíme si určitou část republiky, kterou během deseti dnů důkladně obrážíme. Letos padla volba na Slezsko a Jeseníky," dostal se dále Jan Tóth, v jehož velorexu má místo spolujezdce zarezervované patnáctiletý syn Pepa:

„Na srazy takto vyrážíme po dobu asi dvou nebo tří let. Původně jsme měli jenom kostru vozidla. Opravy a různé úpravy nám zabraly pár roků. Má manželka nám ovšem vychází vstříc, takže si pořídíme dalšího krasavce." (úsměv)

Velorex má fandy prakticky po celém světě

Hodně zjednodušeně řečeno, velorex je složen z trubek a hadrového pláště. Znalec Ivo Fajman nám dokonce dodal velice zajímavý číselný údaj: „Pokud byste vozidlo rozmontovali a trubky za sebe poskládali do přímky, celková délka by činila neuvěřitelných 67 a půl metru."

Velorexových srazů se během roku koná na českém, ale třeba i německém území celá řada. Nejznámější je ten boskovický. „Jezdí na něj Poláci, Němci nebo Holanďani. Nezdá se to, ale velorexy mají své fanoušky po celém světě," komentoval Jan Tóth těsně předtím, než se jeho ekipa odebrala z Motoscootu na oběd ke Stříbrnému jezeru.

Na závěr nám byl osvětlen smysl jedné speciální plastiky muže, která se po každém čundru umísťuje na víčko nádrže jednoho z jeho účastníků. „Jmenuje se to Zlatý Zdeněk. Letos je to už devátý ročník čundru. Dostane ji ten, kdo nejvíc zdržuje. A to i ne vlastní vinou. Na poslední chvíli před odjezdem musí třeba měnit kolo, neustále se ptá, kdy už pojedeme dál atd. Ostatní na něj zkrátka musí pořád čekat. Je pojmenována právě po členovi klubu, který se jmenoval Zdeněk," uzavřel Jan Tóth.

Petr Dušek