Aby se motýli mezi banánovníky, bambusy, kapradinami, liánami, ve stínech tropických stromů a bylin cítili „jako doma“, připravili jim zahradníci arboreta vedle rostlin, představujících tropický les, jeho houštiny, keřová a stromová patra, i řadu kvetoucích rostlin, ze kterých tropičtí motýli čerpají energii, potravu a vitalitu.

Mezi pamlsky mají nakrájené melouny, přezrálé banány a pomeranče. Jsou však i tací motýli, kterým tyto potravní požitky v jejich krátkém životě nic neříkají, protože nemají vyvinuty zažívací orgány. O to je jejich prezentace na výstavě složitější. Vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost prostředí až 90 % a vysokou teplotu přes 30 stupňů Celsia.

Jejich veškerá energie načerpaná z přeměny z kukly směřuje k jedinému cíli, a to co nejrychleji najít partnerku a založit nové potomstvo. Významným prvkem výstavy je rovněž složení vegetace, která slouží motýlům jako žírné rostliny pro jejich housenky.

Výstava chce upozornit návštěvníky také na problematiku biodiverzity prostředí. Ale především, návštěvníci mohou na vystavených kuklách pozorovat jejich líhnutí, které je velkým přírodním zázrakem a přináší ponaučení i zážitek. Krásu motýlích křídel si můžete vychutnat denně od devíti do šestnácti hodin, a to až do konce měsíce června.

Pokud se spíše zajímáte o historii než o přírodovědu, pak můžete zajít do Historické výstavní budovy Slezského zemského muzea, kde je několik výstav věnujících se minulosti otevřeno. Jedna z nich se věnuje unikátní kolekci španělské keramiky. Sbírka patří k nejstaršímu fondu uměleckohistorické sbírky Slezského zemského muzea.

Nejpočetněji je zde zastoupena keramika - tzv. azulejos. „Jde o jednostranně glazované keramické kachličky čtvercového formátu, nimiž se obkládaly plochy stěn, stropů či podlah, a to jak v exteriéru, tak i v interiéru církevních i světských staveb,“ uvedla k výstavě jedna z autorů Markéta Jarošová.

Kromě toho jsou zde prezentovány bohatě zdobené španělsko-maurské mísy s listrovou glazurou. „Listrová majolika orientálního původu ve Španělsku zdomácněla a je považována za typicky španělský projev, odpovídající zcela španělskému smyslu pro kontrasty barevného řešení a bohatství odstínů.

Tvarem i dekorem se majolika často blíží nádobám z tepaného nebo jinak zpracovaného kovu,“ doplnila Jarošová s tím, že občas užívaná kobaltová modř propůjčovala nádobám vzhled nákladných a ušlechtilých výrobků. Tato neopakovatelná výstava je otevřena do 15. srpna.

Pokud máte zájem o komentovanou prohlídku, pak do muzea přijďte příští úterý, kdy se vám od jedenácti hodin bude věnovat právě Markéta Jarošová.