Základy první pomoci pro začátečníky

Mužův mobilní telefon zůstal doma, takže nezbývalo, než se vydat příbuzného hledat. Protože se však setmělo, bylo nutné po chvíli neúspěšného pátrání počkat s dalším hledáním na ráno. Druhý den, asi po dvou hodinách, byl muž nalezen bez známek života.

Při těžbě dřeva jej zavalil strom a muže přimáčkl k zemi. Velmi pravděpodobně byl ještě nějakou dobu naživu, protože ke smrti došlo podle lékaře až v nočních hodinách. Postižený však neměl žádnou šanci na přežití, protože v lese pracoval sám (!) a úraz nikdo další neviděl.

Svůj telefon si nechal doma, takže pomoc si přivolat nemohl a sám se zpod kmene vyprostit nedokázal.

Záchranáři: Po tragické události slyšíme často zdrcující sebekritiku

Znamená předvídat rizikové situace a vyhýbat se jim. Rizikové chování často souvisí s naší nezkušeností, nebo podceňováním, stresem při spěchu. Mnohdy si nejsme ochotni připustit, že by se nám něco mohlo stát, protože dosud to vždy dobře dopadlo. Některá životní neštěstí ovlivnit nemůžeme, spoustu jiných ale ano a na ty je dobré se zaměřit.

O co vlastně v principu jde? Uvědomit si ta nejdůležitější rizika a podle toho se zařídit. Metlou naší současné společnosti je všudypřítomný spěch; ten se stal již téměř společenskou normou. “Nestíhám”. Tato skutečnost je ale ovlivnitelná jen námi samými. Je na nás, jestli na tuto hru přistoupíme.

Jako zaměstnanci záchranné služby slyšíme často po nějaké tragické události zdrcující sebekritiku či výčitku blízkých lidí, že spěch, který byl její příčinou, byl zbytečný. Často stačí jen vyjet o deset minut dříve, nenakládat si na sebe tolik, najít si čas na přiměřený oddech, zamyšlení. Jestliže to totiž neuděláme, nemáme pak čas předvídat, tedy poznat a mít možnost vyhnout se.

Lidé umírají často zbytečně, tvrdí záchranáři

Když se řekne prevence, často si vybavíme povinnou účast na firemním školení o bezpečnosti práce a monotónně hovořícího “bezpečáka”. Otrava. Koho to zajímá. Vždyť to všechno známe. Nutné zlo. Hovořit o prevenci a naší bezpečnosti má však své důvody, a to velmi zásadní. Mnoho lidí je totiž vážně zraněno, či umírá při různých úrazech a nehodách často úplně zbytečně.

Zamyslet se nad touto problematikou je tedy i s přihlédnutím k začínajícím prázdninám a době dovolených zcela na místě. Náš dnešní život se stále zrychluje. Žijeme ve světě, který po nás žádá stále větší výkon - v práci, ve škole, v dopravě, ve sportu, doma. O to intenzivněji si chceme odpočinout, opravdu si to užít, zapomenout alespoň na chvíli o víkendu či dovolené. Jenže to opět něco stojí – nejen peníze, ale i čas a energii, takže se kolotoč roztáčí zase rychleji.

Záchranáři se pak často setkávají zejména s víkendovými úrazy z přepětí sil, či vyloženého hazardu při adrenalinových sportech. Páteční a sobotní noci znamenají pro záchranáře časté výjezdy k pacientům, kteří svá zranění utrpěli pod vlivem alkoholu. Ne vždy zvládneme držet opratě našich „radostí“ pevně v rukou. Ale volných dní na konci týdne si často vlastně taky moc neužijeme. Máme spoustu práce na zahradě, v dílně, na chalupě, “nedodělky” z týdne. A záchranáři pak musí vyjíždět k úrazům kutilů – amputace částí končetin, k pádům ze stromů a střech.

Častá je přitom absence ochranných prostředků a pomůcek, mnohdy nedodržujeme základní bezpečnostní opatření. Všichni se těšíme na víkend – honem rychle musíme někam vyjet - víkendové statistiky posledních týdnů jsou děsivé. Kupříkladu během předposledního červnového víkendu zahynulo na cestách v České republice osm motocyklistů. Další lidé zemřeli v automobilech, několik pod koly vlaků.

Stále spěcháme, v autě se proto neubráníme telefonování a následkem jsou pak většinou tragické dopravní nehody ve vysoké rychlosti z nepozornosti. Chodci se skrývají (ne vždy úspěšně) na silnicích v temnotách, protože kdo by se ztrapňoval reflexními oděvy nebo blikačkou, naše děti vytáčejí oči v sloup při pohledu na přilbu a chrániče. Vždyť se přece nemůže nic stát. Já jsem samozřejmě opatrný/á.

Autosedačky jsou drahé a je to otrava pořád tam ty děcka poutat. A navíc přece jedeme jenom kousek – a po té naší silnici skoro nic nejezdí… A najednou to přijde. Úraz, nehoda. Tragédie. Jako ledová sprcha, je to k neuvěření. Vše vnímáme jako ve snu. “To přece nemůže být pravda, to se mi jen zdá, určitě se z toho probudím…” Ale je to tak.

A realita je krutá. Probuzení se nekoná. „Říkáte, že je to těžké zranění? On/ona to nepřežil/ a!!! Jak to? Proč? Proč zrovna já? Jak se to jenom mohlo stát?” Pomineme-li tzv. osudové situace, kdy jsme prostě v nesprávný čas na nesprávném místě, můžeme množství a závažnost rizikových situací v mnoha případech ovlivnit.

Sekundární prevence

Pokud již nějaká ohrožující událost nastane, je dobré být na ni připraveni, vědět si rady.

Co se hodí:
• umět poskytnout první pomoc
• znát číslo první pomoci 155, pro cizince nejlépe 112
• dobře vybavená domácí lékárnička, popř. autolékárnička Obecné zásady prevence
• Před každou činností si vždy uvědomit její rizika, co by se nám a našemu okolí – např. přihlížejícímu dítěti, spolupracovníkovi eventuálně mohlo stát; vykázat je do přiměřené vzdálenosti, poučit je.
• Důležité je vždy používání přiměřených ochranných pomůcek, udržování pořádku na pracovišti.
• Dostatečné soustředění se na vlastní práci, pokud možno nepracovat/neřídit pod časovým tlakem, kdy častěji dochází k chybám.
• Zajištění strojů či nástrojů v naší nepřítomnosti.
• Mít po ruce lékárničku a telefon, znát číslo tísňového volání záchranné služby.
• Rizikové činnosti nedělat o samotě.
Více informací najdete na www.uszsmsk.cz.

Lukáš Humpl