Počtem knih a rozsahem se jedná o jednu z absolutně největších muzejních knihoven v republice. Ve speciálním depozitáři, regulujícím vlhkost a teplotu, se v kovových regálech ukrývá například více než čtyři a půl tisíce svazků starých tisků. Vznikaly už od počátku vynálezu knihtisku a jsou mezi nimi díla od poloviny 15. do 18. století.

Dalšími vzácnými exponáty jsou odhadem i dvě stovky zdejších rukopisů. O beletrii tady člověk takřka nezavadí, většina děl má vědecký charakter. S ohledem na jejich stáří je většina psána v němčině a v latině.

Nachází se tu řada inkunábulí neboli prvotisků, což jsou nejstarší tištěné knihy, pocházející z Evropy v období mezi vynálezem knihtisku a koncem 15. století. Velkou část knihovní sbírky tvoří také díla věnující se Slezsku a jeho historii. Nechybí zde dokonce ani díla tištěná v minulosti v Opavě, například v tiskárnách u Johanna Schindlera nebo Josepha Georga Trasslera během 18. století.

Asi nejstarší inkunábule v knihovně pochází z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 15. století, je ručně zdobená a nazývá se Sermones Discipuli tempore et de Sanctis. Do Opavy se dostala po válce z kapucínského kláštera ve Fulneku.

Oficiální odhad cen všech svazků z ústřední knihovny k dispozici není. Jejich historická hodnota je ale nevyčíslitelná.