V listopadu se jich zde distančně vzdělávalo šest, nyní jsou to tři. „Na jaře to fungovalo tak, že školy posílaly studijní materiály mailem a my jsme jim úlohy tiskli. Maminky je s dětmi udělaly a my jsme to poté nascanovali a poslali do školy. Děti tehdy neměly ani výpočetní techniku, teď je to už lepší, protože školy dostaly na její nákup finance. Zajistit počítače, tablety nebo telefony bohužel není v našich možnostech a kdo je neměl, získal je ze školy. Ale co jsme hledali, byly možnosti připojení na internet. Aby děti mohly v uvozovkách chodit do školy a na distanční výuku se připojit,“ přibližuje vedoucí sociálních služeb opavského Domova pro ženy a matky s dětmi, azylového domu a noclehárny pro ženy Martina Řeháčková.

Nakonec jim pomohl Výbor dobré vůle Olgy Havlové. „Oni vyhlásili program na pomoc obětem druhé vlny koronavirové epidemie. Podali jsme tam proto žádost a pořídili jsme čtyři routery, které mají předplacený kredit na tři měsíce. Předpokládali jsme totiž, že distanční výuka poběží v listopadu, prosinci a lednu. Ale kdyby teoreticky přišla nějaká další vlna, opět routery předplatíme, aby se mohly děti učit online,“ pokračuje.

V tomto opavském zařízení mohou být děti do svých 18 let. Ale jestliže se i později dál připravují na zaměstnání a studují, smí tady setrvat do 26 let. „Nyní je to složení takové, že tady máme hlavně děti ze základní školy, středoškoláky ne. V době, kdy jsme routery pořizovali, se týkala výuka na dálku šesti dětí. Avšak klienti se zde mění, různě přicházejí, odcházejí. Nyní se online učí tři děti, které jsou na druhém stupni základní školy, tady vlastně funguje rotační výuka. A první stupeň už do škol chodí. Děti jsou za možnost připojení k internetu rády ale hlavně jsou rády jejich maminky. Původně jsme umístění routerů zvažovali do čtyř našich společenských místností, které tu máme. Ale nakonec to dopadlo tak, že se routery ráno půjčují na daný pokoj, do daného bytu, konkrétnímu dítěti a odpoledne po skončení výuky se vrací zpět,“ vysvětluje Martina Řeháčková.

Kapacita domova pro matky s dětmi je přibližně šedesát míst. Nyní zde žije jednadvacet dospělých a pětadvacet dětí. I zde se pochopitelně dodržují hygienická opatření. „V první vlně člověk nevěděl, co má čekat. Hodně jsme se báli o sebe, báli jsem se vzájemně sami sebe. Takže se dělaly různé úpravy, přepažovaly se chodby, aby se ženy z noclehárny, která nově přešla kvůli covidu na celodenní provoz, nepotkávaly s dětmi a uživatelkami azylového domu. Opatření byla dost striktní. A teď ve druhé vlně si už na to zvykáme, musíme se s covidem naučit žít. Měříme teploty, všude je dezinfekce, preventivně se hlídáme, aby se nám zde covid neobjevil. Pokud by se tak stalo, máme pro tyto účely v Opavě karanténní byt. Snažíme se opatření dodržovat, ale zároveň používat selský rozum. Ať ta nařízení nejsou pro uživatele víc stresující a náročnější než celý strach z nákazy. A je to očividné. Chodí nám sem psychoterapeut, neboť úzkosti a deprese se už začínají projevovat, proto se ženám snažíme pomoci i po této stránce,“ dodává.