Tvoří se přibližně sedmkrát výš než cirry, což jsou nejvýše položená atmosférická oblaka. V červnu a také ještě na začátku července je lze vzácně pozorovat i z našich zeměpisných šířek, ale častěji jsou pozorovatelné ze severněji položených oblastí světa.

Před 120 lety v červnu roku 1885 v severní Evropě a Rusku byl poprvé pozorován tento atmosférický jev. Jedná se o stříbřitá oblaka s jemnou strukturou, pozorovaná po západu Slunce, nízko nad severním obzorem, obvykle ve výši 15 - 30°.

Mají vzhled bělavých či světle modrých závojů připomínajících běžné cirry. Při pozorování dalekohledem skutečné noční svítící oblaky prozradí jejich jemnější struktura, než kterou vidíme pouhým okem. Běžná oblačnost po soumraku ztmavne, naopak NLC postupně získávají svoji stříbřitou barvu, protože klesající Slunce je zespodu osvětluje.

Úkaz může trvat od několika minut až po několik hodin. Dělíme je na čtyři základní typy: závoje - ty jsou bez jakékoliv struktury; pruhy - táhnoucí se pásy; vlny - jedná se o nejčastější formu; různé víry, háčky a oblouky.

Vznik NLC nemá nic společného s klasickou oblačností, která vzniká v nízkých vrstvách atmosféry tj. do 12 km. Jejich výška byla určena na cca 85kmnad povrchem.V této vrstvě atmosféry, vlivem opačného proudění, klesá teplota až k - 130°C.

Díky nepatrnému množství vodních par, znečištění atmosféry a nízké teplotě se tvoří drobné ledové částice – krystalky. V období kolem letního slunovratu, kdy Slunce nezapadá víc než 18 stupňů pod obzor, vznikají ideální podmínky pro vznik NLC. Spatřit je lze ve chvíli, kdy je Slunce pouze asi 6 až 16 stupňů pod obzorem.

Jeho paprsky tak ozařují vysoké vrstvy atmosféry, kde se rozptylují o již zmíněné krystalky ledu a vznikají NLC.

Renata Šilhánková