Přečtěte si: Obyvatelé domu v ulici Joy Adamsonové se bojí souseda

Protože má doma odpojen plyn i elektřinu, nemá si ani v těch nejtřeskutějších mrazech jak zatopit a jídlo si ohřívá pouze na své věrné propan-butanové bombě. A právě to děsí některé jeho sousedy nejvíc. Vzhledem k tomu, kolik má muž po bytě poházeno věcí, hader a dalších metráků nepořádku, se lidé obývající nejbližší okolí bojí případné nehody a požáru. Nervozitu u nich pochopitelně vyvolává zejména zkušenost s nedávnou frenštátskou tragédií.

Bývalý číšník i popelář

Je strach oprávněný? Dle určitých faktorů určitě ano. Jedna ze sousedek nám například vyprávěla o tom, jak zažila ze zmiňované plynové bomby šlehat vysoký plamen. V podobném prostředí plném rozházeného hořlavého materiálu je pak případná nehoda dílem okamžiku.

Oproti frenštátské kauze je tu ale přece jen jeden zásadní rozdíl. Zatímco tam se jednalo dle všech indicií o následek řádění duševně narušeného člověka, v tomto případě všichni zúčastnění hovoří o „problematickém" obyvateli domu v podstatě jen v dobrém. Onen extrémní bordel, který doma má, je prakticky jedinou výtkou, jíž k němu kdokoli má.

Kdo vlastně Pavel B. je? Jak již bylo řečeno, jedná se o seniora žijícího ze starobního důchodu. Je údajně vyučen jako kuchař-číšník. Pracoval prý mimo jiné jako obsluha Na Rybníčku či jako popelář. Později však o zaměstnání přišel a žil pouze z dávek. V domě, který je jeho domovem už kolem 40 let, si ze sociálky již nemohl dovolit platit energie, a ty mu byly proto už před mnoha lety odpojeny.

S přiznaným důchodem si pochopitelně o moc nepolepšil a situace zůstala beze změny. Podle všeho žil celý život sám a zvykl si na to, což má právě souviset i s nepořádkem, který doma má. Podle Bruna Bobčáka, který Pavlovi B. byt pronajímá, je to zkrátka z pohodlnosti a notné dávky flegmatismu.

Babičkám prý chodíval pro nákupy

V čem se shodují prakticky všichni, to je skutečnost, že Pavel B. není násilnická ani problémová osoba, spíše naopak. Jediný problém se zde vyskytl v minulosti s návštěvami, které za ním občas zašly, a nejednalo se vždy o právě přizpůsobivé existence. Dokonce nám začali bezdomovci přespávat v prádelně a podobně. Od té doby tady všechno zamykáme," nechává se slyšet jedna ze sousedek.

Bruno Bobčák prý ale o tom se svým nájemníkem hovořil, ten se poučil a podobné návštěvy již k sobě nezve. Nemá prý ani žádný větší problém s alkoholem. Na to, aby se dennodenně opíjel do němoty, konec konců nemá ani finanční prostředky.

„Dokud tady ještě bydlely staré sousedky, které jsou už dnes po smrti, chodíval jim třeba každý den pro nákup. A jim nikdy nevadilo, jak Pavel doma žije. To až teď těm, kteří se přistěhovali nově," tvrdí Bruno Bobčák a dodává: „Oni ale věděli, kam se stěhují a do čeho jdou, když sem přicházeli. Když jim to teď vadí, tak se sem stěhovat neměli. Jak já říkám, pokud se zabydlíte třeba vedle kravína, tak si pak nemůžete začít najednou stěžovat, že vám doma ten kravín smrdí.

A to, že si vaří na propan-butanu? No a co? To už dělá nespočet let a nikdy se nic nestalo. A plynové bomby se teď používají na každé druhé chatě."

S Pavlem B. se naše redakce pokoušela sejít i osobně, ale při žádné z návštěv se jej nepodařilo zastihnout. Podle toho, co jsme zjistili, je však sice podle všeho asi opravdu lidově řečeno exot s ne příliš zažitými hygienickými návyky, ale v podstatě také jen obyčejný starý muž. Propan-butanovou bombu má umístěnou na stoličce a ne přímo mezi okolními odpadky, jelikož ani on sám si samozřejmě nepřeje vyhořet a přijít o střechu nad hlavou.

Nicméně s přihlédnutím na prostředí, ve kterém žije, se nelze divit ani strachu jeho sousedů.