Karel Válek ke svému současnému povolání přičichl úplnou náhodou. Do svých třiadvaceti let se věnoval železniční dopravě. Vystudoval také železniční průmyslovku. Vše nasvědčovalo tomu, že vlaky se stanou jeho osudovou volbou. Nastoupil i na vysokou školu dopravní, ale po čase studia zanechal. Chtěl poznat svět, a proto vyrazil do Austrálie.

„Tam jsem také pracoval u drah. Jednoho dne při cestě do práce jsem ovšem pozoroval připlouvající nákladní loď. Fascinován obrovským kolosem připlouvajícím z neznámých dálek jsem se rozhodl stát námořníkem," vzpomínal Karel Válek na okamžik, který změnil jeho život.

Záhy se ukázalo, že rozhodnutí nebylo pomíjivé. Naopak. Dal se na studia námořní vysoké školy v Polsku. Zde se mimochodem seznámil se svou budoucí ženou, s níž žije na Těšínsku. „Na první nalodění jsem letěl do Kanady. Jezdili jsme do Brazílie a USA se sypaným nákladem. Poté jsem se během studia dostal na různé typy lodí včetně trajektu na Baltském moři," pokračoval.

Momentálně je na lodi v Nigérii

Karel Válek začal jako třetí palubní důstojník. Do kapitána mu ještě chybí praxe. „Loni jsem udělal zkoušky na prvního palubního důstojníka. Na pozici kapitána se nijak nehrnu. Člověk v této funkci nese zodpovědnost prakticky úplně za všechno," přiznal.

Rodák z Opavy se v současnosti zaměřuje na pracovní lodě. Momentálně je v nigerijském přístavu Lagos. Jezdí se speciální lodí, které se laicky říká sací bagr: „Je určena na podvodní bagrování dna přístavu. Zde se usazuje bahno a písek, které přináší řeka, čímž se snižuje hloubka a lodě s velkým ponorem jsou omezeny. Naše loď toto bahno nasává a vyváží z přístavu na moře."

Lagos je jedním z nejfrekventovanějších přístavů v Africe. Karel Válek tvrdí, že je to občas i pořádná adrenalinová jízda. Přece jenom se neustále manévruje a přílivové proudy občas lodě potrápí. Opomenout se nedá ani nekoordinovaný provoz lodí všech typů a velikostí. Lagos se nachází nedaleko obávané delty řeky Niger, jež je jedním z nejznečištěnějších míst světa. Těžba ropy a zemního plynu naprosto zdevastovala okolní přírodu.

I Karel Válek doufá, že se sem nikdy nepodívá. „Jedná se o oblast, kde neustále dochází ke konfliktům mezi lokálními kmeny a těžařskými společnostmi. Místní si brání své území, odmítají těžbu ropy a pro posádky ropných plošin a podpůrných lodí je zde poměrně nebezpečně. Dochází k napadání i zabíjení dělníků a námořníků. Je to tam peklo," mínil dále.

I takový nádherný pohled na Karla Válka čeká, když připlouvá do přístavu.

I takový nádherný pohled na Karla Válka čeká, když připlouvá do přístavu. foto: archiv Karla Válka

Narazil i na piráty

Karel Válek jezdí na moře v určitých cyklech. Vždycky stráví šest týdnů doma a pak jede na šest týdnů na moře. Svou práci by neměnil. „Je to těžká práce. Spoustu měsíců uprostřed oceánu. Kdo ale jednou moře zkusí, tak se mu těžko odchází. I když se nadřete jakkoliv, tak po několika týdnech se vám začne stýskat. A jedete znovu a znovu," poznamenal.

Za osm let strávených na lodi nastřádá námořník celou řadu neuvěřitelných zážitků. Při nakládání uhlí na Borneu ho místní domorodci dokonce pokládali za bratra gólmana londýnské Chelsea Petra Čecha. „Pomáhala nám spousta dělníků z pralesa. Ukazovali jsme jim, kde se má uhlí nasypat. Samozřejmě to sypali do moře. Když jsem jim vysvětloval, jak je u nás uhlí drahé a že to, co vysypali do moře, by stačilo na vytopení celého města, zeptali se: Odkud jsi, že musíš doma topit," usmíval se Karel Válek, jenž posléze řekl osudovou větu. A sice, že je z Čech.

V tu ránu bylo o pozdvižení postaráno. Domorodci ho najednou měli za bratra Petra Čecha. Nosili mu ulovené ryby, kalamáry, ovoce: „Chtěli si mě tam nechat. Prý, že mi postaví domek s výhledem na moře. Už jsem to nevysvětlil. Když jsme se po nějaké době vydali na cestu do Indie, plakala celá vesnice."

Život na moři ovšem není jenom legrace. Hlavně, když se na obzoru objeví piráti. „Narazili jsme na ně v Malacké úžině. Přiřítil se na nás gumový motorový člun, který měl na přídi velký kulomet. Snažil se dostat blíž k naší lodi. Kapitán přikázal kličkovat a neustále měnit kurz. Nakonec jsme je setřásli," vzpomínal s úlevou.

Ani v Nigérii to ovšem není žádný med. Jedná se totiž o vyhlášenou pirátskou zónu. „Zatím si nikdo nic nedovolil. Máme na palubě loajální mužstvo, které si své důstojníky chrání. Proto se cítím poměrně bezpečně," zakončil rozsáhlé povídání.

Petr Dušek