Mohlo by se také říct, že je čtyřikrát mladší než my ostatní, na které kalendář pamatuje pravidelně každý rok. Skutečnost je ale prozaičtější. „Že bych se cítil díky tomu datu narození mladší, to si nemyslím,“ říká s úsměvem Josef Kubík. A hned dodává, že v Bohuslavicích a okolí ví hned o dalších dvou lidech, kteří mají v křestním listě zapsáno stejné datum. Nijak si to ale společně nepřipomínají. On sám vidí výhodu v tom, že má oficiální narozeniny jednou za čtyři roky spíše výhodu.

Když zrovna není přestupný rok, dá si na oslavu skleničku, kdy chce. „Třeba i v květnu,” podotýká Josef Kubík. Narodil se na Šumavě, v Janovicích nad Úhlavou, a ve Slezsku žije již od šedesátých let. „V Bohuslavicích jsem už třiačtyřicet roků,“ počítá Josef Kubík. „Původně jsem se vyučil stolařem. V roce 1952, když nebyla práce, jsem se stěhoval z místa na místo. Byl jsem například v Klatovech, Stříbře,” vzpomíná Kubík.

Dvacet let také pracoval na dráze a jezdil po celé republice. „Tedy mimo Čierné nad Tisou, tam nás nepustili,” podotýká. Datum narození mu v životě nepřineslo nijak zvláštní výhody či nevýhody. „Nevzpomínám si ani, že by se mi smály děti ve škole. Narození 29. února vnímám spíše tak, že zrovna ten den mě zapsali v matrice. Mohlo to být klidně den předem nebo den potom,” vysvětluje.

A jak hodlá nadcházející pátek 29. února oslavit své narozeniny? „Žádnou zvláštní oslavu nechystám: jako obvykle chlebíčky a láhev vína,“ uzavírá Josef Kubík.