Před lety, v samotných počátcích, se v Opavě pořádaly různé vinné stezky. Později se jednotlivé akce specifikovaly, třeba na stezku Svatomartinskou nebo burčákovou. A právě ta si v kalendáři opavských kulturních akcí vybudovala své pevné a snad ani ničím neohrozitelné místo, jako jedna z mála se konala i v době covidu.

Opavané burčák zkrátka milují, což dokazuje i neustálá rostoucí obliba burčákové stezky, která je největší akcí svého druhu minimálně ve Slezsku. Letos se uskutečnil už její osmý ročník a byl rekordní co do počtu zapojených provozoven.

Burčáková stezka, jak už název samotný napovídá, spočívá pochopitelně hlavně v konzumaci pravého českého burčáku. Lidé pendlují především centrem města mezi jednotlivými zapojenými provozovnami, jakými jsou třeba vinotéky, restaurace, ale rostou i samotné stánky prodejců na náměstích. Je to ideální příležitost nejen potěšit chuťové pohárky, ale setkat se i s přáteli a strávit tak příjemné odpoledne a podvečer v babím létě. V tomto roce se burčák, jak bílý, tak i červený, prodával na rekordním počtu míst, bylo jich třiadvacet.

close Burčáková stezka v Opavě, osmý ročník. 22. září 2023. info Zdroj: Deník/Veronika Bernardová zoom_in Burčáková stezka v Opavě, osmý ročník. 22. září 2023.

Stálí návštěvníci stezky ale většinu z nich už dobře znali. „Primárně oslovujeme vždy ty, kteří se už účastnili, protože s nimi spolupracujeme třeba i na více projektech. Stezka je ale otevřena víceméně všem, když se nám ozvali, zapojili jsme je. Samozřejmě je otázka, kam až ten počet může dojít, ať akce dává smysl. Nad tím se musíme zamyslet a případně akci do příštího roku například upravit nebo ještě nějak vylepšit, abychom poptávku dokázali pokrýt,“ prozrazuje Deníku organizátor akce, Jan Černý z Opavského Slezska.

Na některých stanovištích si mohli dát příchozí také něco malého k snědku a vůbec poprvé zahrála třeba i cimbálovka, které skvěle dokreslila atmosféru celé akce. Tento hudební nápad dostali v kavárně U Modrého zvonku. Na své si přišli milovníci spíše sladšího burčáku, ale i toho kyselejšího, nikdo nepřišel zkrátka.

Žádný zkvašený mošt z dovozu

Jedním z hlavních cílů pořadatelů je touto formou upozornit i na kvalitu zmíněné moravské speciality. Burčák totiž může být vyroben výhradně z hroznů tuzemské produkce. Na prodejních pultech se stále lze často setkat s částečně zkvašeným moštem, který je ale z dovozu, mnohdy sice za lákavější cenu, avšak mnohem horší kvality. Sečteno podtrženo, jako burčák se tedy může označovat jen nápoj z českých hroznů, všechno ostatní se jako burčák zkrátka nazývat nesmí. Návštěvníci opavské stezky ale nikdy nemusí mít strach, že by pili něco jiného než burčák.

„Máme nějaké hlídací mechanismy. Je to i v tom smyslu, že se jedná již o osmý ročník a opravdu v devadesáti procentech jsou zapojeni naši stálí partneři, takže my přesně víme, od koho odebírají a že je to opravdu burčák. A u těch nových, kterých jsou jednotky, jsme schopni si to ohlídat. To je stoprocentně zaručeno,“ potvrzuje Jan Černý. On sám odhaduje, že burčáku se na stezce průměrně vypije asi dva tisíce litrů, tedy dvacet hektolitrů.

Proč ne do vratných sklenic?

Burčák se na stezce prodává v drtivé většině v kelímcích. Jen hosté, kteří jej konzumují v zapojených restauracích s tím, že na místě setrvají déle, posedí a jsou tedy klasickými restauračními návštěvníky, jej obvykle dostanou naservírován v karafách a skleničkách. Při dalších podobných opavských akcích, jako třeba u Svatomartinských slavností, nebo vinného trhu, si mohli zájemci za vratnou zálohu pořídit degustační skleničky. Potom si je mohli ponechat, anebo je zase vrátit. Zajímalo nás tedy, jestli se něco podobného nechystá třeba u burčákové stezky?

„Samozřejmě jsme nad tím uvažovali. Ale vinný trh nebo Svatomartinské slavnosti, to jsou akce, které se konají jen na jednom místě. Tam jsme schopni skleničky dodávat. Ale v případě stezky, která se koná u jednotlivých provozovatelů, by to bylo logisticky velmi obtížné zajistit. Spíše apelujeme, aby se burčák podával v papírových kelímcích a myslím, že skutečně většina provozovatelů jde tímto směrem. Samozřejmě můžeme vydat nějakou limitovanou edici sklenic, která by se třeba někde prodávala. Protože pokud by to fungovalo na zálohu, tak my musíme zajistit umytí skleniček, a to podle platné legislativy a za dodržení všech hygienických norem a postupů, což jsou zase další náklady, které už potom celou akci zase navyšují. U těch stezek je to zkrátka trochu složitější,“ dodává Jan Černý.