Nutno podotknout, že se již mnohdy vyskytují také pozitivnější názory, než tomu bylo ještě nedávno, nicméně pesimistické pohledy na věc stále převažují.

Do první skupiny bychom mohli zařadit i názor šestatřicetiletého Štěpána Procházky. „Zdá se mi, že je to už skoro za námi. Naše firma dokonce začala nabírat nové lidi, a proto si myslím, že to nejhorší už máme za sebou a bude se to jen zlepšovat,“ s nadějí dodává tento IT specialista.

„No, vzhledem k tomu, že jsme zhruba poslední měsíc zavaleni zakázkami, tak bych o nějaké krizi už asi ani nemluvil,“ odpovídá nám směle ve stejném duchu jednačtyřicetiletý automechanik Karel Baďura.

V ostrém kontrastu však vyznívá reakce osmadvacetileté prodavačky Jany Weilové. „Jak to tak pozoruju, tak je to naopak čím dál tím horší. Dobře to jde vidět u nás v obchodě. Lidi nakupují levnější zboží a chodí jich stále méně,“ tvrdí.

„Krize skončila? A že mi to nikdo neřekl…,“ odpověděl otázkou pětačtyřicetiletý živnostník Jaroslav Chytil.

Skupinu dotazovaných zakončuje Karel Macháček. Možná pro ty bankéře a politiky krize skončila, ale pro obyčejné lidi pořád trvá. A pokud se tam nahoře nedomluví, tak taky trvat bude. Jenže ti začnou konečně něco dělat, až zas budou potřebovat hlasy,“ uzavírá sedmapadesátiletý invalidní důchodce.

Tomáš Pustka, Marek Strmiska