„Nemá smysl opouštět postel, když nemám inspiraci,“ tak zněla první slova hlavní hrdinky dnešního dne. Je jí mladá, nadějná umělkyně Aleksandra Roczek, která pochází z Varšavy a čtvrtým rokem studuje na pražské Akademii výtvarných umění. Na dva měsíce rovněž zavítala do slezské metropole.

Jaký je den ve světě umění? Když vstoupíte do prosluněného ateliéru, který se stal Aleksandřiným přechodným domovem, překvapí vás elegance, s jakou všechno uvnitř působí. Dokonce i umělkyně sama vyhlíží velice uvolněně. „Nemám ráda přehnanou čistotu a pořádek, ale štětce musí být perfektně uspořádané,“ vysvětluje autorka, když zvídavě nahlížím do skicářů.

Dnes je úkolem pokročit s návrhy maleb, které pro Aleksandru představují předzvěst budoucí výstavy. Zatímco se vaří voda na čaj, připravujeme spolu s mladou výtvarnicí všechny propriety nutné k sebemenšímu projevu inspirace. To všechno je samozřejmě doprovázeno krátkým vysvětlením.

„Tvořit umění je něco jedinečného. Neexistují žádná omezení a pravidla, současně však mohu vyjádřit svou osobnost bez toho, abych sama sebe nějak ztrapnila,“ sděluje tak Aleksandra svůj pohled na výtvarné umění. Mezitím, co pomalu upíjíme horký nápoj, umělčin talent pro barvy leží ladem. Aleksandra to nakonec přisoudila nedostatku tvůrčích podnětů, já osobně zase milé konverzaci.

Až po čtyřech dlouhých hodinách bere štětec do ruky. Kdo by se ale domníval, že umělci oplývají životem bohéma, asi by se mýlil. „Dnes nestačí být skvělým umělcem, ale i byznysmenem. Kdo nemá ostré lokty, nevydělá si ani na chleba. Taková je realita,“ poodkrývá výtvarnice oponu světa umění.

A zároveň tím nepřímo naznačuje i důvody, proč často kreslí pro ni tak neoblíbené módní návrhy šatů. Když se s umělkyní po celém dni loučím, výsledek její práce je sotva znatelný. Aleksandru opět čeká probdělá noc. Ale jak sama autorka říká, stojí to pak za to.

Andrea Jarošová