Tak třeba historická výstavní budova Slezského zemského muzea byla postavena v letech 1893 až 1895 pro potřeby uměleckoprůmyslového muzea. Autory projektu byli vídeňští architekti Johanna Scheiringera a Franze Kachlera, model sochy Genia a sousoší Pegasů zhotovil vídeňský sochař Theodor Friedel.

Výzdobu průčelí s alegorickými postavami Malířství, Sochařství a Architektura vytvořil vídeňský sochař Karel Schwerzek. Boje ve druhé světové válce tuto monumentální budovu tvarově z pozdní renesance silně poškodily a zničená kopule se dočkala rekonstrukce až v roce 1984.

Objekt prošel celkovou rekonstrukcí a v nové podobě byl otevřený v květnu 2012. V rozbombardované ulici Mezi trhy se jako zázrakem podařilo uniknout zkáze domu U Mouřenína, představujícímu názornou ukázku barokní měšťanské zástavby 18. století. Jeho raně barokní jádro a fasáda pochází z doby kolem roku 1730, vzhled přízemí narušily novodobé arkády. Budova původně sloužila jako lékárna stejného názvu. Nad okny prvního patra je umístěný bohatý štukový ornament a medailony s portréty imperátorů a reliéfy orlů, atiku zakončují kamenné busty mouřenínů a antických bohů Pallas Athény a Árese. Původním majitelem byl lékárník a pozdější purkmistr František Novák.

Budova Slezského divadla na Horním náměstí je třetí nejstarší divadelní budovou v republice a vzhledem je řazená mezi nejpůvabnější česká divadla. Na popud pokrokových radních Schösslera a Mùkuschy byla v typickém „vídeňském stylu“ postavena roku 1805 na místě původního hřbitovního kostelíka s vnitřní výzdobou vídeňského divadelního malíře Lorenza Sacchettiho. První inscenací byla 1.října 1805 hra Karl der Kùhne a svou kariéru zahájila v opavském divadle Therese Krones, následně proslulá subreta vídeňského Leopoldstàdtertheartu.

Divadlo sloužilo v roce 1820 během Opavského kongresu Svaté aliance jako reprezentativní objekt města nejenom svému účelu, ale též jako místo plesů, redut a kasin, pořádaným v divadelním sále. Divadelní budova prošla v letech 1882 až 1883 přestavbami a vážně byla roku 1909 poškozena velkým požárem. Po druhé světové válce válce se zase stala obětí představ architektů o moderní stavbě v centru města. Teprve po rekonstrukci v letech 1990 až 1992 se její fasáda vrátila ke své novorenesanční podobě.

Opava byla až do roku 1928 historicky hlavním městem Slezska a proto v ní sídlily i zemské úřady. Dvoupatrová budova bývalé jezuitské koleje z let 1676-1686 (dnes Zemského archivu) prošla v letech 1712 až 1726 pod vedením opavských stavitelů Josefa Rieta a Jiřího Hausdruckera další výstavbou. Po zrušení jezuitského řádu převzali objekt v roce 1773 slezští stavové a po roce 1816 byla sídlem slezského zemského sněmu. Další úpravy byly provedeny v 19. století. Význam objektu stoupl ještě roku 1820 díky historicky významnému opavskému Kongresu Svaté aliance s účastí rakouského císaře Františka I., ruského cara Alexandra I. a pruského krále Bedřicha Viléma III. Byl v něm ubytován rakouský císař František I. se svým dvorem. V současné době budova slouží jako Zemský archiv, patřící mezi tři největší v republice. Disponuje cennými archivními poklady od nejstarších ze 13. století až po současné. Gymnázium, umístěné v severním křídle budovy, zůstalo funkční až do roku 1870 a mezi studenty byli například Antonín Vašek, Pavel Křížkovský, Vincenc Prasek nebo Řehoř Mendel.

V Městských sadech se v roce 1813 slavilo třísté výročí opavského střeleckého spolku a ve svátek Svaté trojice tam byly každoročně konané populární soutěže O krále střelců. Centrem těchto spolkových aktivit byla historická budova opavské střelnice (dnes restaurace Na střelnici). Mezi hosty střeleckých závodů byli účastníci z celé tehdejší rakouské monarchie a dokonce i samotná hlava korunovaná. Dvakrát se jich zúčastnil sám císař František Josef I. - poprvé 3. listopadu 1851 a podruhé 20. až 23. října 1880. Střeleckou tradici dokazují i malované dobové terče a prostřílený strop v sále.

Ve sbírkách Slezského zemského muzea jsou kromě zmíněných terčů i další památky na slávu opavského střeleckého spolku - zbraně, střelecké poháry, ceny, fotografie, písemnosti a další materiály, které k činnosti spolku patřily. Budova střelnice měla určitý vztah i k vytvoření parku, protože kromě střílení bývala využívaná k různým slavnostem, hudebním produkcím a dalším společenským radovánkám. Radní v čele s tehdejším purkmistrem J. J. Schösslerem proto rozhodli, že okolní prostor bude zkultivovaný do podoby městského sadu