Na návsi stojí ve Družstevní ulici příjemně vyhlížející dům sloužící jako připomínka dob dávno minulých. 

Jde o jediné stavení v Malých Hošticích, které zůstalo v původním stavu. Dlouhou dobu v něm už nikdo nebydlel, což tento menší domek uchránilo od oprav a modernizace. Patřil drobnému rolníkovi. V přední části měl kuchyň a dvě obytné místnosti, zadní část sloužila jako chlév pro dobytek a hospodářské místo.

Skončil opuštěný, chátral a obec se rozhodla odkoupit ho a zrekonstruovat. Dobré důvody měla dva – zachovat ho jako unikátního svědka své minulosti a současně též zvelebit svou náves. Po nutných stavebních úpravách došlo k vybudování samotného skanzenu. 

K tomu byla využita zachovalá část původního vybavení, zbytek inventáře dodali místní obyvatelé ze svých zásob. Přinášeli už nepoužívané nástroje, staré nádobí i další dobové předměty z dědictví předků.

SKANZEN BYL OTEVŘEN NA PODZIM ROKU 2014

Práce na vybudování skanzenu trvaly tři roky a náklady hradila obec ze svých prostředků. Byly to dobře investované peníze.

Přízemí chalupy využívá místní knihovna a obytné prostory mají podobu, kterou získaly před více než sto lety. Kuchyň, obývací pokoj i malá ložnice jsou zařízené tak, jako by v nich původní majitelé stále bydleli a jen si zrovna někam odskočili. V patře se zabydlela pravěká expozice z doby od 5500 let př. n. l. až do zhruba 600 let př. n. l. 

Mezi pravěkými archeologickými nálezy odkrytými v Malých Hošticích hlavně při budování kanalizace v letech 1970 až 2005 jsou kromě střepů, hrnečků a misek i dvě kostry. Jedna patřila zhruba čtyřiadvacetiletému muži, který byl pohřben v žabí poloze a s koňskou hlavou. Druhá zase představuje přibližně šestnáctiletého údajného upíra.

Lidé se ho zřejmě hodně báli a při pohřbu ho svázali do kozelce, hlavu mu rozbili a odsekli, což byla v té době běžná obrana proti upírům. Na půdě jsou uchovaná historická řemesla, která měla v obci své zástupce – pekaři, ševci a zedníci včetně jejich tehdejších pomůcek a nářadí.

Historie dýchá nejenom z budovy, ale též z její zahrady. Venkovní prostory skanzenu mají zahrádku plnou květin a bylinek oblíbených ženami před sto lety a dnes v podstatě znovu. V další části byly zasazené typicky hlučínské krajové odrůdy ovocných stromů, například ořech a moruše. Skanzen však neslouží jen jako prohlídkový objekt, má i své společenské poslání. Nabízí různé společenské využití, například při tradičním zářijovém odpustu nebo o Vánocích a Velikonocích.

Pro veřejnost je otevřen od května do konce září každou neděli vždy od 14 do 18 hodin.