Článek věnovaný chátrání a také zkomírání pověsti bývalého symbolu Opavy, obchodního domu Breda, který jste si mohli přečíst zde, se dostal do rukou také potomkům zakladatele domu Maxe Bredy. A nenechal je chladnými.

Jeho pravnuk Norbert Breda se dokonce přímo písemně redakci vyznal z lítosti nad nynějším stavem domu. „Když můj otec v roce 1990 Opavu navštívil, dům byl ještě v dobrém stavu. Doufám, že se něco udělá a zabrání se tomu, aby tato památka v Opavě sdílela osud mnoha jiných zanedbaných architektonických památek,“ píše v angličtině na náš redakční e-mail.

Nyní devětatřicetiletý Norbert se narodil přistěhovaleckému páru v Rakousku a žije ve Vídni. Jeho otec, jak je uvedeno v rodném listě, přešel do Rakouska v padesátých letech z Izraele, aby studoval medicínu. Matka zase utekla z Maďarska před revolucí v roce 1956 a také studovala medicínu.

„Bohužel jsem se nikdy nenaučil mluvit česky, i když jsem strávil nějaký čas v Praze, když mi táhlo na dvacet. Můj otec také nemluvil česky, protože vyrůstal v domácnosti, kde se mluvilo pouze německy a hebrejsky. Čeština a polština byly tajnými jazyky, kterými hovořili výhradně můj dědeček a má nevlastní babička,“ popisuje osudy rodiny Norbert Breda.

Jeho vlastní babička, Helene Breda, rozená Biegeleisen, podle něj zemřela v Opavě krátce po narození jeho otce v roce 1938. „Doufám, že její hrob je ještě k nalezení na místním hřbitově,“ vypráví. On osobně prý na rozdíl od rodičů v Opavě nikdy nebyl.

Do slezské metropole by se rád podíval na vlastní oči příští rok. To už totiž jeho dnes třináctiměsíční syn bude dost starý na to, aby ho mohl vzít s sebou.

Opavský a Hlučínský deník se čte podle všeho i ve vzdálených zemích. Jak se k článku o osudu opavského obchodního domu nesoucího jméno jeho rodiny dostal Norbert Breda, nám vysvětlil sám takto: „Článek mi poslal příbuzný z Izraele. Je to syn bratrance mého dědečka. Díky nacistům i takto vzdáleného příbuzného bereme teď jako vlastní rodinu“.