Jaké dosud nepublikované osobní fotografie Frana Směji můžete vidět na výstavě v neplachovickém zámku?

Proč byl František Směja během německé okupace vězněn ve vratislavské věznici?

Jaký zákaz dostal František Směja po roce 1968 za svůj protiokupační postoj?

Fran Směja, vlastním jménem František Směja, byl český prozaik, básník, redaktor a kulturní pracovník Opavska. K zachycení slezské atmosféry využíval slezské nářečí a místní dialekt. Narodil se roku 1904 v dnešní opavské městské části Suché Lazce, a to do rodiny chalupníků, která se následně přestěhovala do Ostravy-Mariánských Hor, ale do Suchých Lazců se později zase vrátila. Po studiích na učitelském ústavu v roce 1925 začal pracovat hlavně na Opavsku a v Hrabyni založil knižní vydavatelství Iskra.

Během německé okupace se František Směja zapojil do odboje a prožil těžký rok ve vratislavské věznici. Po propuštění mu bylo učitelování zakázáno a proto začal s literární tvorbou. Po roce 1945 dohlížel jako pracovník zemského národního výboru na oblast kultury. Soustavně přispíval do různých periodik a podílel se na ukončení činnosti Matice opavské, čímž mimoděk usnadnil pozdější ustavení Matice slezské.

Počátkem padesátých let se František Směja přestěhoval do Hradce nad Moravicí, kde řídil krajské osvětové středisko a spravoval zámek. Sblížil se s místním sochařem Vincencem Havlem a do Opavy dojížděl jako předseda Sdružení slezských výtvarníků. Spolupracoval též s Helenou Salichovou na projektu Budujeme Slezsko a malířem Držkovicem, se kterým v roce 1948 sestavil sborník jeho práce. Směju okouzlilo slezské nářečí, ve kterém psal verše.

Nejznámější sbírkou byly Pletky a Nové Pletky a verši doplňoval i své vesnické romány, inspirované díly A. C. Nora. Napsal i řadu románů, mimo jiné Kalný proud, Potřísněná tvář, Jidáši a další, vycházejí z vesnické situace Opavska a Hlučínska. Román Odcházeli se týká komplikovaných citových vztahů, román Obličejem ke zdi je motivovaný jeho pobytem ve vratislavském žaláři. Za svůj protiokupační postoj po roce 1968 dostal od mocných v Československu nekompromisní stopku.

Pro svůj veřejný nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy se František Směja stal „personou non grata“ české literatury. Dostal zákaz veřejného publikování a jeho knihy zmizely z knihoven. Svou situaci sice prožíval těžce, ale nezlomila ho, přátelům a známým psal na památku lyrické i satirické veršíky. Zemřel 11. února 1986 a jeho pohřeb na opavském hřbitově se vzdor nesouhlasu představitelů místní politické scény stal manifestací pocty tomuto literátovi. V Suchých Lazcích má František Směja od roku 1990 pamětní desku na rodném domě a o druhou se od roku 2014 dělí na rohovém domě opavských ulic Olomoucká a Husova.