Jednalo se přitom o nejvýznamnější projekt v dějinách Kravař.

Zhruba dva roky místní obyvatelé na svou kůži pociťovali, co tato stavba pro ně znamenala. Jejich každodenní život byl znepříjemňován stavebními pracemi. Rozbité cesty, všudypřítomný prach, hluk, nepořádek. Taková byla daň za splnění vyhlášky EU spočívající v povinnosti měst nad dva tisíce obyvatel zajistit splnění parametrů pro čištění odpadních vod z kanalizačního systému.

Redakce se přímo na místě ptala místních obyvatel, jak se jim zde po dva roky žilo. „Vinou nekonečného množství výkopů jsme byli mnohdy úplně odříznuti od okolního světa. Nedalo se třeba vůbec vyjet s autem. Když jsem se vrátila z porodnice, byla jsem v šoku.

Bydlím v ulici, která tvořila hlavní tepnu veškerého dění,“ uvedla sedmadvacetiletá Renáta Žídková, která je na mateřské dovolené.

„Všechno to byl akorát tak velký bordel,“ odvětil stroze devětašedesátiletý penzista, který si přeje zůstat v anonymitě.

Někteří jsou ovšem o něco smířlivější. „Je pravda, že jsme si vytrpěli svoje, ale rozhodně se to dalo všechno vydržet. Dělníci se nám snažili vyhovět podle svých možností,“ uvedla pětašedesátiletá důchodkyně Anežka Konertová.

V současné době je na novou čističku, která byla navržena pro 7500 obyvatel, napojeno šedesát procent místních lidí.

(pav, eda)