Stavba upoutává pozornost už na první pohled - bílá barva, prostý tvar, jednoduchý a účinně fungující architektonický koncept. Dům je jako minimalistická socha tvořený dvěma hranoly, položenými na sebe.

Spodní je širší a téměř kubický. Podélným oknem obývacího pokoje a proskleným rohem zimní zahrady se otevírá do zahrady. Polovina podélného horního hranolu je předsunutá spodnímu a ukotvením volného konce rámuje elegantní průhled do zahrady.

Do uliční strany se dům otevírá v první patře efektním úzkým pásovým oknem a západním směrem řadou oken a dveří do zahrady i na prostornou terasu. Ta je umístěná na volné části spodního hranolu. Zádveří v přízemí je tvořeno dřevěným schodištěm a od obytného prostoru je odděleno efektní skleněnou rohovou stěnou.

Obývací pokoj je propojený s minimalistickým prostorem kuchyně. V přízemí se ještě nachází prosklená zimní zahrada, situována na jihozápad i do zahrady, a technické i sociální zařízení. V prvním poschodí jsou dvě ložnice s vlastními koupelnami, toaletami a východem na terasu. V interiéru vyniká především materiálová čistota, kvalita architektonického detailu a střídmý funkční design. Dům vyhovuje přísným kritériím energetické nenáročnosti.

“Investor po nás chtěl jednoduchou eleganci a pro ni jsme sáhli až na dřeň architektury. Postavili jsme dvě kostky na sebe a podle názoru odborné poroty soutěže to byl dobrý nápad,“ říká architekt Horák.

O letošní ceně J. M. Olbricha rozhodl výbor občanského sdružení Za Opavu na základě návrhu odborné poroty. Tvořili ji sochař Kurt Gebauer, šéfredaktor časopisu Era 21 architekt Osamu Okamura, architekti Radim Václavík z Centra nové architektury v Ostravě a Yvette Vašourková z Centra pro středoevropskou architekturu v Praze, za sdružení Bludný kámen Martin Klimeš a za občanské sdružení Za Opavu Dalibor Halátek s Tomášem Skalíkem.