Není to tak dávno, co spolku někdo zavolal a ohlásil, že v jedné z obcí na Opavsku jsou týrány slepice. Mělo jich být šest, byly černé a chovatel je držel v malé kleci na přímém slunci a bez vody. Oznamovatel navíc celou událost označil jako urgentní, proto ochránci okamžitě vyčlenili člověka, jenž vyjel na místo, aby zjistil skutečný stav věci.

„Musela jsem zazvonit na majitele, kterému jsem vysvětlovala, že přijíždím na udání. Nebyl z toho nadšený a ptal se, jestli jsem normální. Jeho žena mě však nakonec pustila dovnitř, abych se mohla sama přesvědčit, jak se slepicím daří. Měly krásný nový kurník, kam se mohly schovat před sluncem, k dispozici jim byl i kastrol plný vody. Nakonec byla pravda pouze to, že slepice byly černé,“ komentovala předsedkyně Moravskoslezského spolku pro ochranu zvířat Barbora Tocauerová.

Případů je ale mnohem více. Z poslední doby jí hnul žlučí jeden z Ostravy, kdy volala žena, která ohlásila, že na pozemku jedné firmy je uvázán pes, jemuž teče z jazyku krev. Dokonce byla zkontaktována i policie.

Po bližším ohledání se ale ukázalo, že všechno je v nejlepším pořádku. Žádné krvácení, naopak majitel, který na místo v pátek večer co nejrychleji dorazil, se o psa dobře staral. K dispozici měl třicetimetrový výběh, krmil ho masem a kvalitními granulemi.

Jindy zase z Beskyd doputovalo oznámení týkající se kravského stáda. Krávy dle upozorňující ženy bučely žízní. Barbora Tocauerová později zjistila, že dotyčná osobně nebyla na místě a usoudila tak pouze podle svého sluchu a na základě hovoru se sousedem.

Kontrola žádné pochybení nezaznamenala. O krávy bylo velmi dobře postaráno.

„Lidé si neuvědomují, že jsme dobrovolníci. Tohle všechno provozujeme ve svém volném čase a za vlastní peníze. Pokud nám někdo ohlásí něco závažného, my jedeme třeba v pátek večer třicet či padesát kilometrů tam a pak zase zpátky, abychom se přesvědčili, že se vlastně nic neděje, člověka to zamrzí. Navíc když se k tomu jako třeba v Ostravě ještě zbytečně volá policie. Takových případů je opravdu za měsíc přibližně osm, reálné naopak třeba dva,“ poznamenala Barbora Tocauerová a na závěr ještě připojila několik rad, jak si počínat, pokud se setkáte s něčím podezřelým:

„Nejlepší je si nejprve promluvit s majitelem, pokud je to možné. Jestliže je jeho odpověď podezřelá, může se následně napsat i nám. Důležité je ovšem nepřehánět a vylíčit skutečný stav věci. Podstatná je pro nás především přesná adresa, abychom případně mohli dorazit na místo. Následně mluvíme s majiteli, kontrolujeme zvířata a výpovědi mimo jiné ověřujeme i u sousedů. Později se kontaktuje například Krajská veterinární správa a volí se další postup, pokud je tedy zjištěno pochybení.“