Redakce se s ním setkala na vernisáži výstavy, kterou v Galerii Hradec nad Moravicí zahájil společně se svým uměleckým přítelem Peterem Nižňanským. Na Opavsku se oba autoři prezentují poprvé.

FOTOGALERIE, 3 x VIDEO: Galerie představuje mistry řemesla

Oldřich Kulhánek říká, že od kolébky bylo jasné, že bude výtvarníkem. „Kreslil jsem od malička. Jak mají děti své sny, že budou generálem nebo kosmonautem, já jsem vždycky říkal, že budu umělec. A to se také splnilo,“ říká o svém dětství Oldřich Kulhánek.

Studoval umění na Výtvarné škole v Praze, v roce 1958 pak nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru profesora Karla Svolinského. Umělecká kariéra startovala. Byl originální, neotřelý, přinášel lidem neobvyklé zážitky. Na odměnu nečekal dlouho.

V roce 1971 do jeho ateliéru zavítali pracovníci StB. Důvodem byly Kulhánkovy grafiky. Přišly soudy, vězení a hlavně zákaz vystavovat, publikovat a spolupracovat s nakladatelstvími. „Nakonec to dopadlo tak, že jsem měl zákaz jakékoli činnosti až do konce bolševických dnů,“ říká Kulhánek.

Paradoxně návštěva státní policie přišla asi čtrnáct dní poté, co Oldřich Kulhánek navrhl svoji první bankovku – desetikorunu. Jeho návrh v soutěži zvítězil, ale bankovka se nikdy netiskla. Naštěstí se zachoval alespoň onen vítězný návrh a dnes ho má archiv státní banky.

„Od té doby byly všechny anonymní soutěže na bankovky zakázány. Asi proto, abych se jich neúčastnil také já,“ říká s dávkou nadhledu Kulhánek. „Bankovky jsou sice jen platidlo, ale když už jsem tu možnost dostal, tak jsem se snažil, aby byly alespoň hezké. Zatím to myslím dopadlo slušně. Bankovky máme,“ spokojeně říká Oldřich Kulhánek o době už porevoluční.

Dnešní Kulhánkovou doménou je ale lidské tělo. „To je můj live motiv. Já zakládám svou kompozici na kresbě a momentálně je mi nejbližší z grafických technik ta litografická. A pak samozřejmě ta kresba. To je moje doména a nemám důvodu na tom nic měnit,“ svěřil se Oldřich Kulhánek.

Lidské tělo, anonymní, dokonale vykreslené, vystínované. Občas sice v netradičních vzájemných spojeních, vždy ale dokonale věrné. Oldřicha Kulhánka zajímá dění kolem, není lhostejný k prostředí ani poměrům ve své vlasti.

A má své sny. „Mé sny jsou, abych ještě přežil nějaký čas. Abych mohl udělat to, co bych ještě rád udělal. O tom ale raději nemluvím nikdy dopředu,“ konstatuje závěrem a dodal, že děkuje starostovi Hradce nad Moravicí Valuškovi za možnost vystavovat v galerii.

„Víte, takových lidí, kteří za kulturu bojují a přejí jí, už moc není.“