Naší obchůzku jsme zahájili na křižovatce ulic Olomoucké a Krnovské. Hned zkraje jsme v rohovém domě narazili na mříže bránící vstupu do podhoubí bývalého textilu. Prázdná výloha číslo jedna. Suneme se dál po chodníku směrem ven z města a na druhé straně míjíme další „pomníček".

Jedná se o dřívější pekárnu, která zeje prázdnotou. „Problémem jsou parkování a vysoké nájmy. Jinak tudy lidé proudí. My máme naštěstí možnost parkování ve dvoře. Lidé nás navíc nenavštíví tak, že jdou náhodou kolem. Jejich návštěva je cílená," tvrdí nám Veronika Kubíčková z firmy 1Okno sousedící s bývalou pekárnou.

PARKOVÁNÍ, PROBLÉM ČÍSLO JEDNA?

Postupujeme dál, na protější straně si všímáme výlohy obchodu, kde jste dříve mohli koupit vše za korunu. Dnes už tam tedy nenakoupíte nic ani za tento obnos. Byť se provozovatelé v některých prodejnách v Olomoucké ulici točí jak na kolotoči, i zde najdete stálice. Jednou z nich je řeznictví Vlastimila Raidy, které funguje už od roku 1991.

Na nedostatek zákazníků si nemohou stěžovat, ale: „Před lety jsem usiloval o to, aby lidé mohli u řeznictví zaparkovat. Takhle zde zastaví na deset minut a dostanou pokutu třeba za 300 korun. Řešil jsem možnost, že by se zde na krátkou dobu dalo zaparkovat například odpoledne od 15 do 18 hodin a také o sobotách, kdy silnice není tak vytížená.

Bohužel mi bylo řečeno, že chodník je města, silnice státní a není to tak jednoduché. Tak jsem to vzdal. Myslím si, že parkování je tady velký problém," komentuje Vlastimil Raida.

Hned vedle měl prodejnu potravin a zeleniny Miroslav Kirschner, jehož „semlelo" především EET. Od začátku června zde jsou noví provozovatelé. „Jsme tu druhý týden, zatím se rozkoukáváme, těžko zatím něco hodnotit," tvrdí nám dvojice za pultem.

EET se mimochodem podílela také na záhubě večerky spojené s prodejem sudového vína za viaduktem v Olomoucké ulici číslo 47. Provoz byl ukončen loni v březnu.

NEPOŘÍDÍTE UŽ ANI ŠPERKY

Před „zeleninou" nás zastavuje Kamila Ullmannová, která nás předtím viděla uvnitř. „Nedávno jsem také uvažovala nad tím, proč tomu tak je. Bydlím tu třicet let a už tady hodně prodejen skončilo," vysvětluje nám.

Odpovědi hledáme dál. Ani jsme si nevšimli, že k pronájmu jsou určeny i prostory, kde se předtím prodávaly šperky. „Už to taky zabalili. Zavřeli to před pár měsíci," hlásí prodavačka zverimexu, který se zde drží také hezkou řádku let. Škoda, že podobných není mnoho.

Následující Národní kavárna je v ulici už sedm let zavřená, nové využití se hledá i vedle, v místě, kde bývala drogerie.

ZASTAVÁRNA A MOTOTECHNA

Pomalým krokem se přibližujeme před opravený viadukt a po pravé straně máme celou plejádu prázdných výloh. Dřívější zastavárna a hlavně sousední Mototechna dnes tuto část Olomoucké ulice doslova hyzdí. Proč tomu tak je, zjišťujeme až později po telefonním hovoru s Ladislavem Mičolou.

„Zastavárnu jsem provozoval mezi lety 2001 až 2012. V Olomoucké ulici žiju dvaašedesát let. Skončilo to kvůli úbytku zákazníků. Když se zavřel Fidor a přesunul se do Vávrovic, najednou už tudy nechodily desítky či stovky pracovníků. Ulice okolo 15. až 16. hodiny byla liduprázdná.

Problémy byly i s majiteli domu, ve kterém se zastavárna nacházela. Dům byl částečně v exekuci. Nakonec jsem musel činnost ukončit," popisoval Ladislav Mičola a přiblížil i zánik Mototechny: „Mělo to podobný osud. Člověk, který to provozoval, nemohl konkurovat zboží a cenám v marketech. Zjistil, že už to nemá takové uplatnění. Skončil okolo roku 2009."

Vedle se v prázdné prodejně nábytku prý blýská na lepší časy. Prostor je volný od loňského podzimu a několik zájemců se momentálně rozhoduje, zda do toho půjde. Provozovatelé se změnili i ve večerce na rohu s ulicí Husovou. Jméno Thi Than Thuy Bui signalizuje, že nejspíš budou asijského původu.

Když na druhém konci viaduktu před Horovým náměstím, kde je konec naší obchůzky, připočteme zavřenou restauraci Prima a přes cestu už zmíněnou večerku, kde se prodávalo sudové víno, celkem jsme na jedenácti prázdných výlohách. A to je na vzdálenost lehce přesahující jeden kilometr poměrně dost. Bude jejich počet v budoucnu ještě růst?

Významná tepna městaPodle knihy Josefa Gebauera a Pavla Šrámka s názvem Náměstí a ulice města Opavy byl vztah Olomouce k Opavě patrný už na přelomu 12. a 13. století. Když přijíždíte ve směru od hanácké metropole, Olomoucká ulice pro Opavu vlastně začíná Latarnou. Jedná se o významnou tepnu města a zajímavostí je, že se na ní nachází celá řada důležitých objektů.

Vše začíná psychiatrickou nemocnicí, následuje Slezská nemocnice, ženská věznice, okresní soud a nedaleko od křižovatky s Husovou ulicí se rozléhá také Západní nádraží. Roku 1840 zde byla založena známá čokoládovna Fiedor, která se později přejmenovala na Opavii a dnes je součástí společnosti Mondelez se sídlem ve Vávrovicích.

K Olomoucké ulici přiléhá také Horovo náměstí a náměstí Slezského odboje s přilehlým parkem. V minulosti tudy jezdila i tramvaj, která spojovala psychiatrickou nemocnici s východním nádražím. V roce 1952 ji ovšem nahradil trolejbus.

Kromě panelového sídliště vybudovaného v šedesátých letech minulého století je v Olomoucké ulici situována spousta skvostných domů. „Ulice byla souvisle zastavěna v letech 1895 až 1914 převážně ve stavebních slozích historizmu a secese," píše se v už zmíněné knize Josefa Gebaudera a Pavla Šrámka.

Národní kavárna: kde ty staré časy jsou?

Když budete procházet Olomouckou ulicí v Opavě, uvidíte spoustu prázdných výloh. Proč odsud v posledních letech mizí jedna prodejna za druhou?

Dopřát si dobrou kávu v Národní kavárně v Olomoucké ulici bývalo in. Především starší ročníky vzpomenou dnes už dávno zašlou slávu. Skoro osm let starý pokus o resuscitaci zařízení nevyšel a od té doby prostory chátrají.

Pavučina ve skle rozbité výlohy přímo v místě, kde se nachází nápis Národní kavárna, možná trochu nechtěně slouží k vyjádření současnosti. Člověk ani nemusí nahlížet dovnitř, aby zjistil, že momentálně se ve vybydleném interiéru maximálně vrství prach.

Podnik zdárně fungoval do poloviny devadesátých let minulého století, načež se změnil v prodejnu bílého nábytku a domácích spotřebičů Gorenje, která prostory stále vlastní.

Skrze realitní kancelář Naturlife je bývalá kavárna nabízena k pronájmu. Už v minulosti se hledal vhodný kupce či nájemník, ale zatím bezvýsledně. „Prohlídky stále probíhají, ovšem prostor je limitován tím, že může být využíván jako prodejna," uvedl pro naši redakci realitní makléř Adolf Vitošek z Naturlife.

Ten se zatím marně pokouší pronajmout i sousední prodejnu, která bývala drogerií. „Noví provozovatelé se do Olomoucké ulice moc nehrnou. Podstatně zajímavější jsou pro ně prostory v Obchodním centrum Breda, kde je jich více pod jednou střechou. Život z centra se vlastně přecentralizoval tam," doplnil.

Podle opavského stavebního úřadu byl poslední pokus o obnovu kavárny registrován letos v březnu. „Investor předložil záměr, avšak na výzvu k doplnění podkladů, aby mohlo být zahájeno řízení o stavebních úpravách objektu spojených se změnou účelu užívání, dodnes nereagoval," komentovala vedoucí odboru výstavby Magistrátu města Opavy Venuše Drochytková.

Stále tak platí, že Národní kavárna naposledy fungovala na přelomu let 2009 a 2010. Tehdy její provoz nově spustili nájemkyně Kateřina Kostřibová a její zástupce Zbyněk Gorčica. Podnik se sice otevřel s velkou pompou a interiér byl laděn v dobovém stylu první republiky, avšak záhy se objevily první a dost zásadní problémy.

Proti obnovení kavárny ostře vystoupilo sdružení vlastníků bytového domu Olomoucká 14, kde se podnik nachází. Noví nájemci totiž provedli několik stavebních úprav, k nimž jim odbor výstavby opavského magistrátu nevydal patřičná povolení. Neschválila se dokonce ani změna využívání pro účely kavárny.

Národní kavárna má přitom za sebou více než stoletou historii. Už v roce 1902 ji založil kavárník Emil Janik. Původně nesla název Hedwigerhof, česky Hedvičin dvůr. Po druhé světové válce sloužila jako domov pro raněné vojáky. Zásadní interiérovou proměnou prošla mezi lety 1952 a 1957, za kterou stál její tehdejší majitel Josef Tomášek.

Jak už bylo uvedeno, kavárna úspěšně fungovala do poloviny devadesátých let. Její další osud už znáte.

Národní kavárna v roce 1929.