Všechno začalo ve chvíli, kdy asistentka ředitele opavské nemocnice zjistila možnost získání grantu Nadace ČEZ. „Nadační správní rada vybrala ze zhruba 140 došlých projektů zdravotnických zařízení 20 finálních a opavskému udělila grant ve výši půl milionu korun. Protože Slezská nemocnice všechny dané podmínky splnila, byla jí částka předána,“ přiblížil včera při slavnostním předání šeku okolnosti udělení grantu mluvčí skupiny ČEZ Jaroslav Jurča.

„Pacientům, kteří se ocitli v těžké životní situaci, jsme díky finančnímu daru mohli výrazně zlepšit prostředí. Onkologická léčba je agresivní a klade na postižené silný psychický nápor,“ konstatoval ředitel Slezské nemocnice Tomáš Stejskal. „Pacientů s onkologickým onemocněním na Opavsku neustále přibývá a k nejčastějším patří rakovina tlustého střeva, konečníku a ženských prsů. Za nimi následuje rakovina slinivky břišní, žaludku, ledvin i močového měchýře a prostaty. Plicní rakovina se vyskytuje jen ojediněle,“ přiblížila výskyt onemocnění vedoucí lékařka Margita Nováčiková.

Podle registru bylo v opavské ambulanci v roce 2006 celkem 1 405 sledovaných a 239 nově přijatých pacientů a vloni už 1 564 sledovaných a 216 nově přijatých pacientů. Onkologická ambulance vznikla ve Slezské nemocnici v květnu 2000 a spadá pod Fakultní nemocnici v Ostravě. Úzce spolupracuje také s dalšími českými klinickými pracovišti. Zajišťuje kompletní ambulantní léčbu včetně diagnostiky a chemoterapie nádorových onemocnění.

Opavanka: Měla jsem rakovinu a byla jsem na dně

Bulku na prsu nebrala pětačtyřicetiletá Opavanka na příliš těžkou váhu. Po vyšetření v mamární poradně Slezské nemocnice se však dozvěděla to, co slyšet nechtěla. Informace, že jde o rakovinu, jí během několika minut převrátila celý svět. „Domů jsem šla jako ve snách a pořád jsem se přesvědčovala, že to nemůže být pravda. Byla jsem úplně na dně a operaci jsem odmítala. Pomoc jsem hledala u léčitelky, která mi začala dávat do pořádku psychiku. Podařilo se jí to do té míry, že jsem na operaci přistoupila.

Pooperační stavy s chemoterapií byly k nevydržení a bylo ještě hůř. Právě v té nejhorší době jsem dostala těžkou chřipku a zemřela mi maminka. Dnes vůbec netuším, jak jsem to dokázala zvládnout. Přemýšlela jsem hlavně nad tím, kolik katastrof najednou může člověk vydržet,“ vzpomínala paní Dana na dobu před několika lety. Stále dochází do opavské onkologické ambulance ve Slezské nemocnici a péči lékařů si nemůže vynachválit.

Dnes je její zdravotní stav už relativně v pořádku, ale na prožité chvíle nikdy nezapomene. „Neustále žiji s vědomím, že nic už nebude takové, jako bylo dříve,“ dodala paní Dana. Se stejnými problémy se potýká spousta dalších lidí, protože rakovina je jednou z nejobávanějších diagnóz. V Česku si ji ročně vyslechne kolem 32 000 mužů a přibližně stejný počet žen. Ročně této nemoci podlehne zhruba 28 000 pacientů.

Onkologické oddělení nás vůbec nerespektuje, říká Marie Laníková

Na co by darované peníze použila předsedkyně sdružení onkologických pacientů ONKO-ISIS Marie Laníková? „Určitě na prevenci, protože tu v Opavě postrádám. S onkologickým oddělením nemá naše sdružení žádné kontakty. Naši pacienti navštěvují i jiná onkologická centra jako například v Brně, Novém Jičíně, Ostravě. Navíc garantem naší organizace ONKO-ISIS je lékař Jaromír Richter z Nového Jičína. Podle mého názoru nás onkologické oddělení vůbec nerespektuje. Přitom bychom měli být mezičlánkem mezi pacientem a lékařem,“ uvedla Marie Laníková.