Kliknutím zvětšíte„Dvacet let jsem pracoval jako kameník v kamenosochařství v Otické ulici. Venku jsem od té doby, co zemřela moje matka. To je už třináct let,“ řekl nám na úvod Čina a jeho kamarádi, kteří mu nosí občas jídlo, teplou vodu a vlastně ho chrání i před útoky různých pobudů a zlodějů, mu přizvukovali.
„Je to dobrák od kosti a cokoliv mu darujete, trojnásobně vám to vrátí. Každé ráno tu uklízí, sype ptákům a nikoho neobtěžuje,“ popisují.
Jak vypadá Milanův den? „Ráno vstávám někdy ve dvě, někdy ve tři hodiny a jdu do svých rajonů,“ říká. Je vlastně takovým sběratelem, třídí odpad a co se mu hodí, pak zpeněží. „Všechny peníze utratím za sázky. Můj největší sen je koupit si za výhru garáž nebo nějaký jiný prostor, abych tam mohl všechny nasbírané věci schovat,“ prozradil muž, kterému je dnes třiašedesát let.
V arkádách žije více než šest let. Dobře ho znají i strážníci městské policie, kteří zrovna během našeho rozhovoru konají svou obvyklou pochůzku. „Kontrolujeme, jestli se tu nekonzumuje alkohol a není tu nepořádek. Víc dělat nemůžeme, arkády patří arcibiskupství a tomu nevadí, že je prostor obydlený,“ říká nám jeden ze strážníků.
Proč nepracuje Milan „Čina“ například v technických službách, když má takovou zálibu v třídění odpadu? „To by byla katastrofa, Z třídící linky by nic nevyjelo, všechno by se mu hodilo,“ smějí se kamarádi.
S jedním z nich bydlel Milan i v Komárově pod mostem a nebo u splavu v Kylešovicích. Tam jim však příbytek někdo zapálil, tak se přesunuli do města. Lidé nosí Činovi do arkád tu pečivo, tu konzervy.
„Nejhorší je holomráz a vítr. Jednou v zimě mi taky omrzly nohy a museli mi je částečně uřezat,“ vzpomíná Čina na události, které se odehrály asi deset let nazpět. Co mu vadí, jsou časté kontroly strážníků. „Nic tady nevyvádím, snažím se nedělat hluk po desáté večer kvůli sousednímu dětskému domovu. Tak proč mě stále kontrolují?“ ptá se muž s vizáží a rozjímavým výrazem čínského mudrce.
Přestože Čina nepatři mezi sortu bezdomovců, kteří svými agresivními výpady zatěžují nejen strážce zákona, ale mnohdy i běžné občany, je častým terčem fyzických útoků. Přes den je sice obklopen partou dobrých přátel, kteří mu dokáží zaručit klid od zlodějů a narkomanů, v minulosti byl však už mnohokrát okraden i o to málo, co měl u sebe.
Milan „Čina“ si však nestěžuje. Bere život takový jaký je. Jeho denní rutinu by podle slov jeho kamarádů nenarušil snad ani atomový výbuch.
Ženu vyhnala nouze do bunkru
V denním centru Azylového domu Samaritán Armády spásy můžete potkat i Marii Mazurovou. Momentálně čeká na přidělení bytu v Seniorcentru a doufá, že její žádost bude konečně úspěšná.
Dvacet let strávila v zemědělském družtstvu. Pracovala i na zámku v Hradci nad Moravicí ve výrobně lahůdek a zákusků nebo v občerstvení. „Do důchodu jsem odešla v roce 2006 ze zdravotních důvodů,“ uvedla sedmašedesátiletá Marie Mazurová.
V roce 2010 poprvé žádala o místo v Seniorcentru v Opavě. Neúspěšně. Ucházela se i o byt v Hradci nad Moravicí. „Měla jsem přislíbený malý byteček, ale dozvěděla jsem se, že rada města mě odsunula s tím, že nejsem hradecká občanka,“ uvedla žena s tím, že trvalé bydliště má ve Skřipově.
Má sice syna, ale u toho prý bydlet nemůže, protože si to nepřeje jeho manželka. Momentálně Marie Mazurová bydlí v Domově pro matky s dětmi v Rybářské ulici, který provozuje Armády spásy. „Vážím si Armády spásy a jsem jí vděčná,“ uvedla žena.
Nebýt těchto služeb trávila by dny na ulici nebo v parku. Nějakou dobu strávila i v bunkru v Kateřinkách. „Nebyla jsem tam pořád, ale trvalo to zhruba tak dva roky. Do bunkr bych ale nešla už ani náhodou,“ uvedla žena s tím, že náročné byly hlavně zimy. „Ale snažili jsme si to tam udržovat v pořádku a čisté,“ dodala.
S důchodem podle svých slov vyjde: „Hodně ale dávám za léky.“ Využívá i výdejny potravin společnosti Ekipa na Krnovské ulici. „Zpočátku mi byla hanba tam chodit, ale zvykla jsem si. Nechodím tam často, tak jednou dvakrát týdně,“ uvedla.
Někdy si tam vyzvedne rýži, konzervy nebo kečup. Co by si ale nejvíc přála, je vlastní bydlení. „Byla bych ráda, abych co nejdříve dostala byteček,“ uzavřela.
Lidí bez domova žije v Opavě nejméně osmdesát
Sčítání lidí bez přístřeší prováděli zaměstnanci Armády spásy v jarních měsících letošního roku. „V rámci sčítání jsme vyplnili dotazníky se 76 osobami. Z toho bylo 62 mužů a 14 žen. Určitě toto číslo není konečné. Počet osob na ulici bude větší,“ uvedl terénní sociální pracovník Armády spásy Radovan Vícha.
Podle něj celkem 41 dotazovaných osob chce svou situaci řešit, celkem 35 osob o to zájem nemá, a to většinou z důvodu, že na řešení všech svých problémů rezignovali.
„Celkem 57 osob využívá Nízkoprahové denní centrum a 34 osob využívá Noclehárnu. Devatenáct osob, má svou chatku, přístřešek, squat nebo je čistě na ulici. O lidech, kteří si pronajali chatku v zahrádkářských koloniích většinou nevíme, protože tam nemáme přístup. Odhadem to bude kolem deseti osob,“ upřesnil Radovan Vícha.
Letní měsíce díky příznivějšímu počasí tráví lidé bez domova více venku. „To jde vidět na využití Nízkoprahového denního centra. Rovněž je překvapující, že noclehárna bývá plná i v letních měsících,“ zmínil terénní pracovník.
Migraci v letních měsících pracovníci Armády spásy příliš nepozorují. „Snad jen občas to je patrné na Sádráku, ale jde vyloženě o jednotlivce. Myslím si, že většina tuto možnost nevyužívá, protože jsou identifikovatelní,“ dodal Radovan Vícha.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
