Jejich životy byl hodně rušné a naplněné, oba zažili podnikatelské vzestupy i osobní tragédie. I po dlouhé době na ně Opavané ale nezapomínají a jejich odkaz mají v úctě. Boskovický rodák Max Breda se narodil 22. září 1863 v rodině židovského obchodníka. Kolem roku 1894 přišel do Opavy a s manželkou Olgou měl syny Ericha, Lea, Pavla a Jana i dceru Irenu. Později se spřátelil s židovským obchodníkem Davidem Weinsteinem a společně založili obchodní společnost Breda a Weinstein. Provoz zahájili začátkem roku 1898 v pronajatém domě Opavské pivovarské společnosti. Podnikání se jim dařilo do té míry, že postupně založili její filiálky.

V roce 1906 zemřela Maxi Bredovi manželka, která se dožila pouhých třiatřiceti let a on musel s pomocí sestry pečovat o své ještě malé děti. Sám na tom nebyl zdravotně dobře, potýkal se s arteriosklerózou a jeho stav se zhoršoval až do té míry, že se vzdal účasti ve firmě. Ovšem s podmínkou zachování jejího názvu a s požadavkem, aby byl jeho synům do ní v jejich dospělosti umožněný vstup. Zemřel na podzim roku 1914 v jedenapadesáti letech na infarkt a pohřbený je v židovské části opavského městského hřbitova v rodinné hrobce, která se zachovala dodnes. Paradoxně tím unikl daleko nelítostnějšímu osudu, který čekal na jeho bývalého společníka Davida Weinsteina.

Hodolanský rodák Weinstein (1874 až 1939) byl židovským podnikatelem, komerčním radou a velkoobchodníkem. Do Opavy se přestěhoval jako osmnáctiletý mladík a s Maxem Bredou založili zmíněnou firmu Breda a Weinstein. Po Bredově odstoupení byl jejím jediným majitelem. S manželkou Irmou měli syna Roberta a rodina žila ve své vile na dnešním náměstí Slezského odboje. Původní firemní objekt přestal jeho aktivitám stačit a proto dokoupil dva sousední domy, nechal je strhnout a podle projektu proslulého architekta Leopolda Bauera nechal na jejich místě postavit první velký osmipodlažní obchodní dům v republice. Měl název Breda&Weinstein a v provozu byl od konce roku 1928. Finanční situace rodiny byla skvělá, ale osud s ní měl jiné plány. Po obsazení Opavy nacisty dostala Weinsteinova firma v rámci arizace židovského majetku komisařského správce a jeho vila byla zabraná pro účely policejní správy německé říše. Z závěru války vyhořela a její někdejší novobarokní fasáda byla odstraněna během stavebních úpravách v 70. letech minulého století. Dnes v této budově, která nemá s původní podnikatelovou vilou prakticky už nic společného, sídlí škola.

David Weinstein s rodinou prchl do Prahy, kde však rasový teror pokračoval. Dál už historici hovoří o „údajném“ dění. David Weinstein měl v Praze s manželkou měli pod tímto tlakem údajně spáchat sebevraždu a syn Robert uprchl do Norska, ale po přepadení Norska roku 1940 byl zatčen, poslán do koncentračního tábora, kde údajně zahynul. Přeživší příbuzní se odstěhovali do Izraele a pravděpodobně poslední z rodu je paní Karelitz-Koren, která žije v Haifě. Je vnučkou Paula Weinsteina, synovce Davida Weinsteina. V roce 1992 navštívila s matkou Ruth Karelitz-Weinstein Opavu. „Moje matka se sem vrátila poprvé od roku 1939, kdy byla rodina nucena z města uprchnout. Všichni členové naší rodiny Weinsteinových a Lernerových, což je rodina mé babičky, byli během druhé světové války zavražděni," řekla Karelitz-Koren při návštěvě. Na jedné straně byla potěšena tím, že obchodní dům stále nese jméno Weinstein a na druhé zase zděšena jeho neutěšeným stavem.

David Weinstein zůstává i pro současné Opavany synonymem velkorysého zaměstnavatele, mecenáše a vizionáře. Osud Weinsteinovy rodiny zaujal opavského historika Václava Hájka natolik, že se mu blíže věnoval. Výsledkem je dokumentární film z roku 2018 s názvem Na útěku i následné přednášky o této opavské podnikatelské elitě s nadregionálním přesahem. Své pátrání po válečných i poválečných osudech příslušníků Weinsteinovy rodiny doplnil návštěvami Norska, kde pobýval Robert Weinstein, a Izraele, který se po válce stal domovem některých členů této rodiny.