Tisková mluvčí ministerstva Petra Roubíčková uvádí: „Podstatná otázka ale je, za jakých okolností Brusel nová stanoviska EIA požaduje a proč už nejsou dotčené projekty dávno postaveny. Evropské právo platí pro všechny státy stejně, což státy deklarují svým vstupem do Evropské unie.

Ten na druhou stranu přináší všem členským státům mnohé výhody, například v podobě financování dopravních projektů nebo projektů na zlepšování kvality životního prostředí.. Nelze si tedy vybírat, které právo bude Česko respektovat a které ne, protože mu z nějakého důvodu nevyhovuje.

Česká republika se více než 10 let bránila novelizaci zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, který stojí za tzv. stanovisky EIA, zcela nezbytnými jako podklad pro další řízení.

Zákon měl být už schválený

Evropská komise po Česku dlouhodobě a marně požadovala, aby zákon rozšířilo v rámci procesu EIA o účast veřejnosti, aby stanoviska EIA byla závazná a bylo tak možné se proti jejich výsledku bránit soudně. Nakonec jí došla trpělivost a v roce 2014 poslala České republice zprávu, že pokud nedojde k okamžitému dodržování evropského práva, zastaví veškeré dotace na všechny projekty, které ke své realizaci potřebují právě stanovisko EIA.

Reálně tak bylo ohroženo financování projektů za 100 miliard korun. Nová vláda na jaře 2015 prosadila novelizaci zákona EIA tak, jak nám evropské právo stanovuje. Zachránila tak desítky projektů, které nyní mohou s podporou z evropských fondů bez větších problémů běžet dál, a to včetně silničních i železničních dopravních projektů.

Podle EU jsme pozadu

Ministerstvo životního prostředí teď s Evropskou komisí řeší avizovaný problém, související s těmi projekty se stanovisky EIA, vydanými před více než 15 lety, u kterých stát požaduje financování z evropských prostředků.

Komise zcela pochopitelně požaduje, aby tyto projekty odpovídaly požadavkům evropského práva. Kdyby byla novela zákona přijata už před lety, nikdo by dnes žádné zdržení projektů aktuálně neřešil. Ministerstvo životního prostředí nyní společně s koaličními rezorty hledá cesty, jak Evropskou komisi přesvědčit, že i ta nejstarší stanoviska můžeme v navazujících procesech zhojit tak, aby byly zajištěny co nejmenší dopady projektů na životní prostředí a aby byla v souladu s evropským právem zajištěna dostatečná účast veřejnosti v navazujících procesech.

A to alespoň u těch projektů, kde za těch dlouhých 15 let nedošlo k významným změnám projektu nebo území, ve kterém má být realizován. V případě, že došlo k velkým změnám, je pravděpodobné, že investoři budou muset proces EIA opakovat znovu. Jedině pak bude možné projekty financovat z evropských prostředků.