Obraz zachycuje Alžbětu, stojící v bílých, zlatem a stříbrem vyšívaných šatech s vlečkou. Vlečka je dodnes uchovaná ve sbírkách Císařského muzea kočárů (Kaiserliche Wagenburg Wien), které sídlí ve vídeňském zámku Schönbrunn a je součástí Kunsthistorisches Museum Wien (Uměleckohistorické muzeum Vídeň). Muzeum hedvábnou vlečku zakoupilo v roce 1989 od Alžbětiných potomků, u kterých se předávala jako původní součást císařovniny svatební róby. V roce 2021 vídeňské muzeum „objevilo“ Alžbětin portrét ze sbírek Slezského zemského muzea a došlo ke ztotožnění vyobrazené vlečky s vlečkou, uloženou ve Vídni. Tým restaurátorů muzea podle portrétu a dochované vlečky vytvořil model původních šatů a pomocí nejmodernějších technologií metodou textilního potisku zrekonstruoval jejich zlatou výšivku.

Vzor výšivky opakuje původní motivy a květinové formy na vlečce a na portrétu a podle obrazu vznikl model šatů v poměru 1:1. Technika tisku na textil byla zvolena záměrně. Snaha nevedla k vytvoření repliky. kopírující originál, šlo o přiznání reprodukce šatů, odlišených od původní vlečky. Přes rozsáhlý archivní průzkum se však přesný popis Alžbětiných svatebních šatů dosud nenašel a v současné době proto není možné s jistotou prokázat, že portrét, zapůjčený do Wagenburgu na výstavu s názvem Sisis “Mystery Dress”, zobrazuje císařovnu právě ve svatebních šatech. Ve Vídni obraz viděli potomci císařovny Sisi a požádali Slezské zemské muzeum o jeho zapůjčení.

Nyní je tento portrét zapůjčen do Císařské vily v rakouském Bad Ischlu, kterou císařova matka, arcivévodkyně Žofie Frederika Bavorská věnovala Alžbětě a Františkovi Josefovi jako svatební dar. Právě v této vile se totiž mladý pár v roce 1853 zasnoubil. Obraz tam bude vystavený během letní turistické sezony.

Vedoucí Oddělení společenských věd Slezského zemského muzea a historik Ondřej Haničák se během pracovní cesty setkal ve vile s prapravnukem císařovny Marcusem Habsburským. Ten mu v průběhu rozhovoru sdělil mnoho zajímavých detailů, týkajících se jak zápůjčky obrazu, tak historie a současného využití významného historického objektu. „Císařovna Alžběta, zvaná Sisi, byla mojí prababičkou. Po konci první světové války a rozpadu Rakousko-Uherska ve vile stabilně žili moji rodiče a můj dědeček Franz Salvator až fo roku 1939. Vila byla původně mnohem menší, později najal císař architekta Antonia Legernziho, který ji podstatně rozšířil do současné podoby,“ uvedl Marcus Habsburský V současnosti pojímá interiér stavby na 99 pokojů, z nichž je podstatná část v rámci prohlídkového okruhu přístupná veřejnosti. Mimořádně poutavý je například letohrádek Marmorschlössel, postavený v parku na výšině nad úrovní vlastní vily. Tuto drobnější stavbu využívala císařovna ke krátkodobým pobytům především během parných letních dní.

Marcus Habsburk se v rozhovoru s Ondřejem Haničákem vrátil k císařovně Sissi, se kterou je toto místo skutečně bytostně spjato a prozradil, jak se dozvěděl o jejím opavském portrétu. „Moje manželka Hildegard navštívila vídeňskou výstavu ve Wagenburgu, kde obraz viděla. Kontaktovala ředitelku Uměleckohistorického muzea a následně proběhla jednání s českou stranou. Těší nás, že se zápůjčku díky kurátorům Slezského muzea podařilo zrealizovat. Obzvláště proto, že letos v dubnu uplynulo 170 let od uzavření sňatku císařského páru,“ řekl a zdůraznil, že císařská vila není muzeum, ale instalovaný historický objekt. „Snažíme se udržet veškeré vybavení ve stavu, v jakém bylo na počátku 20. století. Můžeme si dovolit realizovat jen velmi málo modernizačních úprav a pro rodinu to představuje skutečnou oběť. Soukromé části vily nás teď stabilně obývá osm,“ uvedl Marcus Habsburský.

Portrét Sisi je vystavený v červeném salonu, který dříve sloužil ke konání větších rodinných událostí a oficiálnímu přijímání deputací. Protože Alžběta byla rozená bavorská princezna, volila pro výzdobu této místnosti díla bavorských malířů. Na velkém paravánu jsou zobrazeny výjevy ze slavnostního průvodu, který u příležitosti stříbrné svatby páru v roce 1879 organizoval malíř Hans Makart. Kromě dalších památek jsou v místnosti rovněž dvě veliká oválná zrcadla. Traduje se, že je při svém cvičení vyžívala císařovna, a to proto, aby mohla co nejlépe kontrolovat své pohyby. Ondřej Haničák připomenul, že císařovna Alžběta v mnoha ohledech předběhla svou dobu. Není známá jen pro své sportovní aktivity, ale též pro jezdecké schopnosti i drastické diety, kterými se snažila ovlivnit svůj vzhled. Byla také náruživá cestovatelka, což je dnes poměrně běžné, v 19. století ale šlo o zcela výjimečný přístup, navíc u samotné císařovny. „Sissi byla na svou dobu skutečně velmi progresivní. Byla však velmi kritická i k naší rodině. Je známo, že jí nevyhovovalo prostředí vídeňského dvora, nebyla v něm zrovna šťastná. Dnes je jasné, že z pozice císařovny nemohla všechno změnit sama. Připomeňme, že byla také velmi mladá, když se vdávala,“ souhlasí její prapravnuk.

Odkazy na císařovnu Sissi a filmovou trilogii s Roni Schneider, která její osud proslavila také u nás, jsou i ve městě téměř na každém kroku. Jaký je současný zájem o toto historické dědictví? „V Bad Ischlu se každoročně v létě pořádají u příležitosti narozenin Franze Josefa takzvané Císařské slavnosti s historickými regimenty v replikách vojenských uniforem. Je ale nutné rozvíjet i živou kulturu, které rovněž spojuje národy střední Evropy. Příkladem je společná kulinární kultura, třeba některé kuchařské recepty. Z Čech pochází taštičky plněné povidly a zrovna ty mám moc rád,“ prozradil Marcus Habsburk opavskému historikovi. Kromě Slezského zemského muzea spolupracuje i s dalšími českými institucemi. Dokázal proto zodpovědět i otázku, jaká vzpomínka se mu vybaví, když se řekne Česko.

„Vím, že Muzeum Novojičínska uspořádalo výstavu o významném vojevůdci rakouské armády, maršálu Böhm-Ermolli. Teď se zajímám také o kolekci obrazů od německého malíře Wilhema Gauseho, uchovávanou v muzeu v Karlových Varech,“ sdělil a v souvislosti s Československem vzpomenul příhodu, kterou mu vyprávěl jeho otec. Po první světové válce, někdy kolem roku 1925, jel do polského Živce navštívit příbuzné. Když na československých hranicích zjistili, že přes území republiky cestoval Habsburk, proběhla skutečně důkladná pasová kontrola. Celníky zajímalo, v kolik hodin přesně vstoupil na československé území a kdy je opustil. Uniformovaní strážci státní hranice pak vyšetřovali, jaké byly jeho další aktivity v Československu, když mu na průjezd republikou mělo stačit o dvě hodiny méně času.

„Je to už jen úsměvná vzpomínka, dnes k nám do vily jezdí i mnoho návštěvníků z Čech a z dalších států střední Evropy,“ vzpomenul Marcus Habsburský na příhodu s úsměvem. Ondřeje Haničáka zajímalo, který další artefakt z vybavení zámku by kromě zapůjčeného obrazu z Opavy mohl do objektu nalákat milovníky historie. „V císařově pracovně je k vidění psací stůl stůl, na kterém císař při svých pobytech od brzkého rána vyřizoval úřední akta. V červenci roku 1914 tam podepsal manifest Mým národům a vyhlásil válku Srbsku, čímž vypukla první světová válka, která přinesla konec monarchie,“ ochotně prozradil Marcus Habsburský.